Kde dnes sehnat Amigu – 2010 edition – Už jí máme

Ať už jste se rozhodli pro jakoukoliv Amigu, jistě před ní teďka stojíte a říká te si – co teď… Samozřejmě, jsou tací (říkejme jim protřelí mazáci), co vyšvihnou seznam kompletního potřebného vybavení během pěti minut i o půlnoci bez ohledu, o jakou Amigu se jedná. Jenže takových je nás málo (všímáte si té mé vrozené skromnosti?)

Obvyklá situace je ta, že před sebou máte Amigu… Koukáte na ní, zapojíte zdroj, kabel k monitoru nebo televizi a nejspíš i repráčky, myšku a joystick. Koukáte dál a máte neodbytný pocit, že Vám něco schází. Ano, je to softwarové vybavení. Nevím proč, ale poslední dobou je módou nabízet Amigy bez ničeho. Jen občas se člověku povede vyškemrat alespoň diskety s Workbenchem. Nic proti němu, v něm si můžete nastavovat barvičky, pouštět hodiny (jéé, ta vteřinovka pěkně tiká), spustit příšerný Ed a něco si v něm nadatlit (muj mily dennicku, dneska jsem si koupil Amigu a tak si te povedu uz jen elektronicky) a… No to je asi tak všechno. Workbench je ve všech směrech jen takový základ operačního systému – alespoň tedy do verze 3.1 včetně. Pak už se autoři snažili o nějaké to programové vybavení navíc, ale taky to neni nic moc. Mno…

Workbench je ve všech směrech jen takový základ operačního systému…

Podívejme se tedy na to, co budete potřebovat dál a to v hodně blízké době. Předně, pokud nemáte síťovou kartu nebo možnost jakkoliv jinak Amigu připojit na internet, tak to bude PC. A to ne ledajaké. Nejlépe vybavené nějakým zařízením, které odpovídá těm, kterými disponuje Vaše Amiga (FDD, ZIP, CD-ROM, ale i harddisky lze přehazovat). Článků na toto téma již bylo sepsáno hodně, tedy konkrétně jak přetahovat data do Amigy a bylo by zbytečné znovu vše rozvádět. Pokud bude však zájem, mohu na tuto problematiku kouknout znovu. Nyní však zpět k tématu.

Brzy totiž narazíte na překážky jako „proč mi to sakra nepíše česky“ nebo „ty woe LHAčko distribuované v LHA archívu“. Některým budou vadit i další drobnosti.

Čili pokud máte ve své Amize HDD, nebo možnost ho jakkoliv připojit, bude hezké, když si nyní provede instalaci Workbenche na něj (hezky pomocí diskety nadepsané Install). Pokud tuhle možnost nemáte, bude to hodně bolet, nicméně i tak si můžete vytvořit diskety s důležitými utilitkami (ale ručně, na novou disketu si nakopírujte z WB diskety adresáře LIBS, C, L, S a třeba i DEVS, ovšem to není tak důležité – adresář C pak můžete trochu promazat o nepotřebné věci – porovnejte s příkazy v startup-sequenci v adresáři S – tam si zakomentujte znakem „;“ řádky odkazující na adresář DEVS, pokud jste ho nenakopírovali). V roce 1993 jsme tak fungovali skoro všichni. Já budu ale počítat s tím, že harddisk máte a nebudu tak psát, nakopírujte si program na disketu Moje Utility 3.

Co je pěkné mít a neztratit…

LHA – jeden ze základních archivačních programů na Amize. Neobejde se bez něj prakticky nikde a nikdy. Jestli se kdokoliv rozhodne zabalit svůj program do jednoho úhledného souboru, bude za tím z 90% stát právě komprimační ulitita LHA. Naštěstí pryč jsou doby, kdy nikdo nepochopil, proč je špatně distribuovat LHA v LHA archívu a tak se tedy vyskytuje alespoň v samorozbalovací variantě. Stáhnout ho samozřejmě můžete z Aminetu. Kdo by si ho chtěl najít sám, může… Uvidíte sami, co Aminet udělá, když mu do vyhledávacího pole napíšete pouze „lha“
http://aminet.net/util/arc/lha.run

LZX – další z velice rozšířených archivačních programů. V podstatě se jedná o letitého rivala právě LHA. Z konečného souboje však nevyšel dvakrát dobře. Přesto hodně softwaru v tomto formátu ještě najdete. Poslední verze, která vyšla, nese označení 1.21R a má drobnou vadu. Neumí se vypořádat s rokem 2000 a výše. To se dá ovšem ošetřit patchem.
http://aminet.net/util/arc/lzx121r1.lha – obsahuje i registrační klíč
http://aminet.net/util/arc/LZX121r_pch.lha

DMS – přes veškeré protesty některých zoufalců se stále těší velké oblibě. Celé jméno je Device Masher System, což je asi tak úchvatné a všeříkající, jako programové prohlášení vlády… Konkrétně se tedy jedná o kompresní program, který sektor po sektoru načte disketu a udělá z ní komprimovaný obraz na harddisku. Lze tak zachovat kompletně vše, co se na disketě nachází v nezměněné formě. Ovšem jak kdy – ani DMS není všemocný a v historii se lze setkat s některými herními tituly, na kterých si vylámal zuby – není jich však mnoho. Poslední oficiální verze je 1.11, ale ta toho moc neumí. Pak jsou tzv. „neoficiální“ – jedná se o verze, které vytvořil někdo jiný bez souhlasu autora původního programu. Asi nejrozšířenější je 1.52, poslední pak 2.04, která umí už i samorozbalovací archívy, tzv. FMS.
http://www.amiga-stuff.com/files/archivers/DMS152a.lha
http://www.amiga-stuff.com/files/archivers/DMSV2-04.SFX (SFX je samorozbalovací archív)

xDM – je to něco jako DMS…respektive ani trochu. Podobní si jsou v tom, že umí oba udělat komprimovaný obraz diskety (a to se opravdu hodí, pokud třeba dostanete s Amigou nějaké, ale chcete na ně nahrát něco jiného – archivace starého obsahu disket je pak více než žádoucí). Tím to však končí. xDM načte disketu jako obraz pomocí známého programu DD a vytvoří z ní tedy RAW data (podobná ADF). Ty posléze zabalí pomocí LZX a celé to pojmenuje nechutnou XDM koncovkou. K tomuto výsledku se musíte prodrápat přes asi 5 oken s různými volbami… No někdo tomuto programu na chuť přišel, já ovšem ne. I přesto ho tu uvádím.
http://aminet.net/util/arc/XDM20.lha

ADF – to jsou soubory známé z PC díky emulátorům. Snad každá hra, pokud není distribuována jako WHDLoad balíček (k tomu níže), je z 99% ve formátu ADF. Opět je to obraz diskety, nicméně bez komprese. Se soubory ADF můžete nakládat několika způsoby. Zapsat jejich obsah na fyzickou disketu pomocí malé utilitky (TransDisk přiložený u každé verze UAE) a nebo… A to je mnohem zajímavější – načíst je do WB jako reálné zařízení. K tomu je ideální nástroj Disk Image Device, který umí takto načíst nejen ADF ale i spoustu dalších virtuálních obrazů disket a disků. K jeho úspěšnému chodu budete potřebovat i nějaké další utilitky a knihovny. Proto neodkazuji přímo na archív, ale na dokumentaci, kde je vše potřebné uvedeno.
http://aminet.net/package/disk/misc/diskimage.m68k-aos

ZIP, RAR a další archivátory z PC – je jich velká řada a je pěkné mít pro všechny nějaký ten program, který dané archívy umí alespoň rozbalit. S většinou z nich si poradí Unarc, který je dodávaný s OS3.5 a výše (ten si ostatně poradí i s LHA a dalšími). Co ovšem dělat, když Unarc nemáte a nebo máte právě RAR archív? Zde uvádím tedy seznam dalších archivačních programů vhodných do adresáře C – většina z nich má víc verzí podle druhu CPU, vyberte si tedy tu správnou a přejmenujte ji (například unrar-060 na unrar).
http://aminet.net/util/arc/UnRAR250.lha
http://aminet.net/util/arc/unz542xA.lha
http://aminet.net/util/arc/UnARJ241_104.lha
http://aminet.net/util/arc/zoo2-10.lzh

A co ta čeština? No už se k tomu dostávám. Na Amize těch lokalizací bylo hned několik. Dalo by se říct, že každá firma motající se tehdy okolo počítačů u nás si přihřála svoji polívčičku. Většina z nich už dávno skončila v zapomnění, ale dvě lokalizace se zachovaly. Jedna pro OS3.1 a druhá pro OS3.5 (ovšem dá se použít i v 3.9). Majitelé starších operačních systémů prominou, ale ani ve svých bohatých archívech jsem už žádnou lokalizaci nenašel. Budiž jim útěchou, že za pomoci pár příkazů v startup-sequenci budou moci česky alespoň psát:
SetMap czd-k8
ff topaz-k8.font
To a balíček s potřebnými programy a fontem níže Vám zajistí češtinu ve WB1.2 a vyšším (na nižších verzích jsem to netestoval).
http://amiga.webz.cz/storage/czech.lha – balíček pro ty, kteří mají starší Amigu. Vykopírujte si soubory z adresářů do odpovídajících na Vaší disketě a upravte startup-sequence dle informace výše.
http://aminet.net/package/misc/misc/CzechLocale31a – lokalizace pro systém 3.1 (na 3.0 funguje také)
Lokalizace pro OS3.5 (3.9) – Hlavní archív | Fonty | Katalogy | Aktualizace pro BB1

Vraťme se ale ještě na chvíli k archivačním programům a utilitkám (tou češtinou jsem to jen chtěl trochu nabourat, abych Vás až příliš nenudil ). Drobátko nám jich zbývá. Ale vezmu to rychle – XPK formát, tolik oblíbený na kompresi hudebních modulů (tak dobrá, hned po PowerPackeru). V OS1.2 – 2.1 moc dobře nefungují pokročilé náhražky XAD a XFD, proto je nutné sáhnout po starém dobrém XKP archivátoru. A třeba si k němu stáhnout i pěkné GUI XPKatana. XPK samozřejmě obsahuje i verze pro novější OS (majitelé starých Amig si knihovnu xpkmaster.library z balíčku zvolí z adresáře „Libs_1.3″). Tam se ale častěji používají XFD a XAD (000 / 020 / 060 verze / key), což jsou opět takové univerzální balasty na kdejaký komprimační algoritmus.

V neposlední řadě se musíme podívat na PowerPacker. To je utilita, která provázela Amigu neuvěřitelně dlouhou dobu. Vlastně snad pořád. Jeho výhodou bylo a je, že prakticky každý soubor, který s ním zapakujete, je schopen se sám zase rozbalit a automaticky spustit (pokud tedy nebyla při kompresi použita závislost na externí knihovně). Obvykle se s ním kopresily hudební moduly, textové dokumenty, obrázky, ale hlavně spustitelné soubory. Existovala však doplňující utilitka (kterou někde mám na AmigaComputing coverdisku, ale ne a ne ji najít), která se postarala o to, že jste PowerPackerem mohli zabalit prakticky jakýkoliv soubor a ona se postarala o to, že se ve správnou chvíli „předrozbalil“ bez ohledu na to, jaká aplikace si ním pracovala. Pokud budete pracovat s nějakou starší disketou, můžete si být na sto procent jisti, že textové dokumenty se budou koukat po programu PPmore, PPShow a dalších. Je tedy žádoucí, abyste nějaký ten PowerPacker měli na svém systému také. Uložil jsem pro Vás kokrétně verzi 5.0b, což je asi ta poslední, která se dá najít.

No a pokračujeme v krasojízdě.

Dneska už skoro každý program vyžaduje MUI, neboli Magic User Interface (ke svému chodu potřebuje OS3.0 a vyšší). Na Aminetu najdete poslední verzi 3.8 z roku 1997. A MUI je shareware. No. Ne že bych chtěl ubírat tvůrci trochu těch pěnízků, ale přecijen… Platit za 13 let starý software s nulovou podporou (ale domovské webové stránky jsou hezky barevné) je jak házet prachy prostitutkám z jedoucího auta. Nejraději bych tu poskytl registrační klíč, ale kdo bude chtít, najde si ho jinou cestou (malý hint MUI.key) . MUI opět můžete stahovat z Aminetu.
http://aminet.net/util/libs/mui38usr.lha

Další tu máme již zmíněný WHDLoad. Pokud máte harddisk u své Amigy a trpíte používáním disket u her, pak je tohle jediné možné řešení u těch, které nejdou na HDD nainstalovat samy. Proč to píšu? Ne vždy je totiž použití WHDLoad bez problémů a u některých her se využití takové distribuce přímo příčí zdravému rozumu. Třeba u WormsDC – dají se na HDD nainstalovat naprosto bez problémů a hlavně nebudete muset pracně shánět exotickou verzi obrazu ROM, který WHD verze vyžaduje ke svému chodu. Takových her je samozřejmě mnohem více. Nevýhoda WHDLoad pak spočívá v ještě jedné drobnosti – hry upravené pro chod z HDD postrádají mnohdy úžasná cracktra a hlavně trainery, bez kterých často ztrácí na své zábavnosti. WHDLoad je momentálně k dostání ve verzi 16.8, nebo ve verzi 16.9 z support stránek. Opět se jedná o shareware, ale kromě otravného okna před každým spuštěním hry nejste nijak moc omezováni. Autor si určitě nějaké ty money za vaši registraci zaslouží.

No a co dál? Každý by určitě měl rád ve svém Workbenchi nějaké ty fičurky navíc. Jako třeba hodiny v top-baru. Ale kde hledat. Když na Aminetu napíšete Workbench Clock, vyjede Vám kde co. Ale vesměs jsou to fujky, co si otvírají vlastní okno, aby Vás oblažily obřími číslíčky a jinou verbeží. Ne tak Titleclock, který je malý a šikovný. Stačí ho hodit do adresáře WBStartup (nebo kamkoliv jinam a spouštět ručně) a v horní liště okamžitě máte datum, čas a využití paměti RAM – to je ovšem docela zbytečný grafík, nicméně se dá zlikvidovat patřičnou položkou v Tooltypes ikony. Výhodu tohoto programu je, že šlape i na Amigách s OS2.x.

Někteří také budete chtít použít CD-ROM u své Amigy. V OS3.9 je celkem schopný CacheCDFS, nicméně co v OS3.0? Pro něj samozřejmě také existuje verze toho samého driveru (byť krapet starší verze). Někteří budou preferovat AsimCDFS, jehož výhody jsem však nikdy nepochytil (nepoužíval ho).

A co nějaký ten file manager? Majitelům starších Amig bude zřejmě vyhovovat u nás celkem neznámý, ale o to lepší SID (konkrétně ve verzi 2.00)… Víte jak před Vánoci dávají takové ty reklamy, kde se Vás snaží přesvědčit, že nejlepší dárek pro vaše blízké je multibalení prášků na inkontinenci nebo vaginální výtoky? Mě taková jedna reklama přesvědčila, že mám být kurvaštědrej Ježíšek a tak Vám k téhle verzi SIDa dám i sériové číslo – 2441 – ale pšššt, to jen pro Vás. U nás byl mnohem známější File Master. Nebo také DOPUS. Ten je vhodný především pro výkonější Amigy s více RAM (čili alespoň A1200). Já si v poslední době však oblíbil AmiDisk – je to úchylárna nejhrubšího zrna. Než se v něm naučíte pracovat, tak asi zešílíte, nemluvě o instalaci. Ale po nějaké hodince zjistíte, že i když ikonky nemají popis, jsou vlastně vesměs logické a práce je s tímto programem ve skutečnosti pohodlná… No. Total Commandera na Amize prostě nenajdete, s tím se musíme smířit.

A chtěli byste snad nějaký antivirák? Ačkoliv se Vám to může zdát naprosto zbytečné, opak je pravdou. Viry na Amize byly vždy tak trochu opomíjené. Ne, že by snad neexistovaly. Ale všeobecně se věřilo, že jsou celkem neškodné a tak se s jejich detekcí nikdo moc nesral. Může se tak stát, že si mezi starými disketami najdete tu se svou oblíbenou gameskou a ejhle, nějaká verbež se do Amigy hned natáhne. Sám jsem tomu nevěřil, ale viry mě už párkrát postihly. Podle mě máte dvě možnosti – Virus Workshop, který je poněkud starší, ale na většinu virů stačí a nebo více sofistikovaný Mill, který využívá knihovny xvs.library (obsahuje databázi s viry – nenechte se zmást rokem vydání, viry na Amigu se už hold nějakou dobu nedělají).

Závěrem bych chtěl říct, že každý program, na který zde odkazuji obsahuje nějaký ten script využívající instalátor. A ten je především ve WB3.0 a vyšším radno aktualizovat. Když ho nemá, pak se určitě v archívu povaluje nějaká ta dokumentace, kterak program nainstalovat. No a pokud ne? Pak obvykle stačí dle adresářové struktury vše překopírovat (co je v LIBS do LIBS, co je v C do C, atd.). Aktivační klíče obvykle patří do adresáře S nebo L. Pokud si nejste jisti, můžete ho zkusit nechat i v adresáři s programem.

Něco vám tu chybí? Tak se ptejte v diskuzi