ATonce Classic

Ani Vám nevím proč, ale vždy mě na Amize lákalo emulovat nějaký jiný počítač. Vesměs to bylo PCčko (ach já bezvěrný). Ale vždy jsem měl možnost ozkoušet jen softwarové emulátory.

V mém případě byl favoritem PC Task, který šlapal už i na Amize 500, ovšem o nějaké závratné rychlosti se mluvit nedalo. Na Amize 1200 to už bylo o něco lepší a když jste měli turbokartu s alespoň 68040, pak se dalo mluvit i o jakési srovnatelné rychlosti s 286kou. Dokonce se dal rozhýbat i Wolfenstein 3D . Ovšem k tomu emulátor PC určen nebyl. Spíš jsem ho využíval k psaní textů v T602 (no moc se negebte, tenkrát nic lepšího nebylo…snad jen MAT). Když jsem si po několika letech prožitých před PC opět pořizoval A500, ani ve snu by mě nenapadlo, že mě obdobná touha popadne znovu. Ovšem nyní díky tomu, že jsem narazil na hardwarový emulátor ATonce Classic. Má patřičně nadupaná A500 (to znamená, že má vyměněnou ROM za 2.04 ) se tak dočkala mírného zpaskvilení.
Po rozbalení krabice se na mě usmála prapodivná karta, u které mi hned bylo jasné, že se do žádného expanzního slotu strkat nebude. Jedná se totiž o hardware, který se nasazuje přímo do patice CPU, přičemž procesor se přesune na tento hardware. Že to zní zhůvěřile? A to ani nevíte, že se výrobce chvástá tím, že po osazení A500 touto kartou dojde ke zrychlení i v aplikacích pro Amigu. To je samozřejmě placebo efekt, ba přímo blbost. Tento cíl jsem ovšem nesledoval, šlo mi přece o emulaci. Provedl jsem požadované úkony a Amigu zase zavřel. Zkusil jsem jí zapnout a opravdu! Fungovala jakoby se nic nestalo. To mě docela uspokojilo. Prohlédl jsem si dvě diskety, které byly dodané s emulátorem. Jedna je konfigurační, druhá obsahuje nějaké ty utility, které využijete pod emulací.
Ta konfigurační je nutná k nahození emulátoru. Čekal jsem sice jen nějakou klávesovou kombinaci, která by emulátor aktivovala, ale to bych chtěl asi moc. Před emulací je tedy nutno kartu nastavit. Program vytvořený v Amiga BASICu sice nepůsobí moc důvěryhodně, ale funguje. Na výběr toho ale moc nemáte. Velikost přidělené RAM, grafický mód a ještě nějaké drobnosti. Pak už stačí kliknout na boot. Proti všem předpokladům se Amiga resetne úplně standardně a opět se začne bootovat z konfigurační diskety. Tentokrát se ale celý proces nedokončí a hurá do PC módu.
Tady mi vyvstal první problém. Marně jsem začal hledat bootovací PC DD disketu. Ba co víc. Disketu, která bude mít v sobě maximálně DOS 6.22. Po kratším hledání jsem na internetu našel image 720K diskety s MS-DOS 6.21 a bylo vyhráno. Konečně jsem mohl otestovat emulátor. A můžu osobně říct, že nic moc.
Na kartě nám tepe procesor 286/8Mhz, což není zrovna zázrak. Je to takové XTčko v turbu. Když k tomu přidáme CGA (EGA a VGA pouze monochormaticky) zobrazování, je to vlastně XTčko jak vyšité, akorát podporuje instrukce 286ky. Nějakou tu emulaci zvuku také máme k dispozici, ale jen PC Speaker via amigácké nativní audio, což není zrovna milé. Jak už jsem se zmínil, RAM je sdílená. Naštěstí karta nerozlišuje mezi Chip a Fast RAM, takže si ukrojí požadovaný kus. Mě se podařilo využít maximálně 576K (512K Chip a 512K Fast), při vyšším nastavení už Amiga žbrblala. I to mě omezovalo.
Jako první přišel na přetřes Volkov Commander. Vcelku šlape slušně, jak se dá od 8Mhz očekávat. Vzhledem k tomu, že se pro zobrazování používají amigácké custom čipy a to ještě nějak prazvláštně, tak se 640×200 dočkáme docela pomalého vykreslování obrazovky. Ovšem s CGA jsem nikdy nebyl konfrontován, takže nemůžu říct, zda by se takto nechovala konfigurace i v PC podání. Emulované PC se chová jako standardní s mechanikami A a B (DF0: a DF1:). Nebyl bych to já, kdybych se nevrhl okamžitě na testování her. A jako první přišlo Elite. To podle všeho na PC šlapalo rychleji. Ale ať jsem si hrál s nastavením obrazovky, jak jsem chtěl, vždy se obraz rozhodil a já viděl jen jakýsi rotující vektorový objekt mezi změtí pixelů. Zapátral jsem tedy dál ve svém archívu starých her pro PC a zabrousil přimo do složky, kterou jsem měl označenou jako XT. Beach volley – ten jsem nemohl přehlédnout. Velice primitivní a přesto chytlavá hra. Tentokrát CGA zobrazování fungovalo bez sebemenších problémů. Problém byl pouze v tom, že vše se odehrávalo jaksi moc rychle a než jsem stihl zareagovat na soupeřovu rozehrávku, už jsem viděl Game Over. Vyzkoušel jsem ještě pár her, ale opět bez valného výsledku.
To mě utvrdilo v tom, že tudy cesta nepovede. Sáhl jsem po T602 a znovu potrápil mechaniku v PC, které se moc nelíbilo pracovat s DD disketama (dobrá, přiznám se dobrovolně…byly to přelepené HD diskety). T602 pracuje spolehlivě a nemá s ničím sebemenší problém. Teda musím jen pominout fakt, že na samotné psaní textů už mi moc paměti nezbylo.
Je tedy takový hardwarový emulátor PC nějakou výhodou? Musím podotknout, že pro majitele nějaké té turbokarty ne. Stejného, ba přímo lepšího výsledku dosáhnete právě třeba pomocí PCTasku. Laciné triky na krabici už vůbec nechápu. Hrdý nápis 80286/16 nepozornému kupujícímu evokuje v šestnátce frekvenci procesoru. Až na podruhé nebo potřetí si všimne slovíčka Bit. Přístup k tisícovce programů pro MS-DOS je sice pravdivý, ovšem je nutné podoknout, že máte opravdu jen přístup – spuštění už je o něčem úplně jiném. Jednoduchou instalaci bych také raději nekomentoval. Sejmutí krytu, klávesnice a stínícího plechu by společně s vyjmutím procesoru pro někoho mohlo znamenat naprostý konec (neřkuli zkázu pro počítač samotný). A asi jako největší nejvýhodu bych označil náročnost na RAM. Přecijen, aby si hardwarový emulátor ukousl z RAM přibližně 380K, to jsem ještě neviděl. O nutnosti vlastnit 1MB RAM se nikde z krabice nedozvíte. Na 512K je provoz takovéhoto emulátoru naprosto nemožný.

Pro:
dosahuje rychlosti XT i na A500
286 instrukční sada
umí využít tiskárnu, modem a další zařízení i pod emulací

Proti:
paměťové nároky
nekvalitní emulace grafického výstupu
podporuje pouze floppy mechaniky
zvuk píská stereo
prakticky nepoužitelné
s tubrokartou a softwarovým emulátorem dosáhnete lepších výsledků

ATOnce kartička v plné kráse