Manuál pro A500 #1

Když si dnes někdo sežene, třeba přes eBay, Amigu 500, může se stát, že o ní nic nebude vědět. Proto jsem se rozhodl sepsat drobný manuál. A manuál je to tak drobný, že nám zabere hned několik článků

Dozajista se mezi Vámi najde někdo, kdo zatoužil pořídit si Amigu. A může se stát, že to bude zrovna A500, protože je velmi dostupná a na drobné vyřádění opravdu bohatě stačí. Ať už můžete být člověk Amigy neznalý, nebo jste měl Amigu kdysi, může se Vám následující manuál hodit. A vezmeme to tedy pěkně popořadě.

Než budeme právě obdrženou zapojovat, ujistíme se, že balení nám obsahuje všechny potřebné věci. Samozřejmostí je samotná Amiga, pak bysme měli najít zdroj, myš a pokud byl na nás prodávající hodný, tak třeba i TV modulátor, joystick a externí drive. Podmínkou je zapojit zdroj až jako poslední (předejdeme tím veškerým „lama problémům“). Konektory na zadní straně Amigy jsou velmi dobře popsané a splést by se neměl snad nikdo. Problém nastane při zapojování k zobrazovacímu zařízení. U A500 k tomu slouží video konektor. Do něj v nejlepším případě zapojíte přímo monitor, v horším speciální scart kabel pro TV a v tom opravdu nejhorším TV modulátor. Zvuk si můžete zapojit do samotné Hi-Fi nebo do monitoru (TV). Některé novější revize A500 mají i RF konektor. Ten má ale černobílý výstup a kvalita silně pokulhává. Myš přijde do portu 1, joystick do portu 2. Když jste vše úspěšně zapojili, můžete Amigu zapnout. V tom nejlepším případě se na monitoru (TV) začne „cosi“ odehrávat a vše bude završeno obrázkem, který nás vyzývá k vložení diskety. Jestliže se na obrazovce nic neděje, zkontrolujte ještě jednou zapojení kabelů (máte ten monitor vůbec zapnutý?). Na monitoru (C1984/5) najdete vzadu ještě swith, který přepíná monitorové vstupy – zkuste ho testovně přepnout, zda se obraz neobjeví. Pakliže se na obrazovce objeví něco jiného, než onen obrázek, pak se buď nachází v drivu disketa nebo došlo k nějaké chybě. Doporučuji přečíst si článek „Co se ti Amiga snaží říct…“ pro bližší lokalizování chyby.
Ale vraťme se k případu, že nám Amiga úspěšně dává na jevo, že máme vložit disketu a nervózně cvaká drivem. Nyní můžete vložit jakoukoliv bootovatelnou disketu (pakliže Vám jich prodávající přihodil víc). Já ovšem budu pokračovat s podmínkou, že vložíte disketu s Workbenchem. Workbench je pracovní prostředí Amigy, něco jako Windows na PC. Nenechte se zmást, že je na pár disket. Počkáme, až se nám Workbench naloaduje. Poznáme to tak, že nám zmizí černá obrazovka a my uvidíme pracovní plochu a na ní ikony Ram DISK a Workbench. Než budeme pokračovat v nějakých pokusech, doporučuji vytvořit si zálohu diskety Workbenche. Jak už tu bylo několikrát zmíněno, OS 1.3, potažmo souborový systém OFS je velmi náchýlný k vytváření chyb na často používaných disketách, kdy na ně zapisujeme jak zběsilí. Přemístíme tedy kurzor nad ikonu reprezentující disketu s Workbenchem a klikneme jednou levým myšítkem. Ikona se nám zvýrazní. Nyní přidržíme pravé myšítko a přesuneme se menu, kde si zvolíme položku Duplicate. Budeme vyzváni k vložení zdrojové diskety. Sice jí tam máme v tomto případě vloženou, ale přesto jí vytáhneme a přesvědčíme se, že disketa je chráněna proti zápisu (dírka na disketě není zaslepena, tak jest je v tomto místě skrz diketu vidět). Vložíme disketu zpátky do mechaniky a odklikneme levým myšítkem Continue. Jakmile bude čtení diskety dokončeno, budete vyzváni k vložení cílové diskety, kterou jsme si mezitím samozřejmě připravili. Na tu naopak musí být zápis povolen, tj. dírka musí být zaslepena. Učiníme tak a klikneme opět na Continue. Je možné (v závislosti na velikosti volné paměti), že budete ještě jednou, max. dvakrát vyzváni k vložení zdrojové a poté zase cílové diskety. Vždy tak učiníme. Nyní máme vytvořenou zálohu Workbenche. Vložte ji do mechaniky a přejmenujte z „copy od Workbench“ pouze na Workbench. Učiníme tak, že opět naklikneme jednou levým myšítkem disketu a tentokrát z menu vybereme položku Rename. Nyní si originální disketu Workbenche někam uložíme a od teď budeme pracovat pouze s právě vytvořenou kopií. Kdo se nyní vyděsil, jak je kopírování diskety složité, nemusí se tolik bát. Pro kopírování disket existuje na Amize spousta programů (asi nejlepší je XCopy), které nám práci výrazně usnadní a umí toho ještě mnohem víc.

Každopádně nyní máme úspěšně nahraný Workbench a podíváme se na to, co umí, popřípadě co můžeme dělat. Začneme s menu, do kterého se už umíme dostat přidržením pravého myšítka. To je rozděleno na několik částí.

První z nich je pojemnované Workbench. První položkou v něm je Open. Tato položka nám nahrazuje dvojklik levým myšítkem na jakoukoliv ikonu. Je celkem nepotřebná. Pod ní je Close. Místo klikání na gadget pro zavření okna mužeme zvolit tuto položku – opět mi ale její hlubší význam uniká (snad jen zarytým masochistům bude užitečná). Pod ní je Duplicate. Tuto položku jsme si již vyzkoušeli při kopírovaní diskety Workbenche. Pakliže ji použíjeme na jakoukoliv ikonu reprezentující program, vytvoří se nám kopie tohoto programu. Rename jsme si také vyzkoušeli. Myslím, že není nutné ho blížeji vysvětlovat. Položka Info nám pak logicky vypíše informaci o zvoleném disku, direktoráři nebo programu. Workbench má 5 typů ikon: Disk, Drawer, Project, Tool a Trashcan. Disk je disekta, Drawer je direktorář, Project je datový soubor, Tool je program a Trashcan je speciální direktorář, který by měl sloužit jako odpadkový koš ve Windows, ale nikdy tak nefungoval (smazaný soubor je prostě smazaný, nepřesouvá se do Trashcanu). Položka Info nám tedy u zvoleného objektu vypíše typ, velikost, jméno, komentář a atributy. Položka Discard nám smaže zvolený soubor.

Další menu se jmenuje Disk menu. Toto menu se dle všech předpokladů týká všeho při práci s disketou. Najdete tu dvě položky. Empty Trash by měla vyprázdnit Trashcan, nicméně jak už jsme si řekli, mě nikdy Trashcan nefugoval (pakliže tam tedy soubor nepřesuneme ručně), nikomu kolem mě nefungoval a moc bych se divil, kdyby Vám ano . Druhá položka je Initialise. Ta naformátuje zvolenou disketu na 836K a vytvoří na ní opět…Trashcan.

Poslední je Special menu. Jako první položku v něm najdeme Cleanup. Ta přerovná ikony v okně tak, aby se co nejvhodně využila daná plocha, kterou okno zabírá. Abyste ikony zachovali v dané pozici, musíte ještě zvolit položku Snapshot, která se nachází o něco níže. Položka Last Error nám zobrazí poslední chybovou hlášku. Redraw pak aktualizuje obrazovku – to je zvláště vhodné ve chvíli, kdy nějaký program nechal po sobě bordel na ploše. O Snapshotu jsme si již řekl a poslední položka je Version. Ta zobrazí verzi Wokrbenche a Kickstartu.

Nyní se podíváme, co všechno můžeme najít za programy na disketě Workbench. Provedeme klasický dvojklik levým myšítkem (sakra nebojte se toho systému, nebudu vše vysvětlovat polopaticky ) na ikonu reprezentující disketu Workbenche. Otevře se nám okno s výpisem adresářů. První (pokud se nepletu) je direktorář nazvaný Utilities. V něm najdeme užitečné utility, jako třeba Kalkulátor, hodiny, Cmd (přesměruje výstup na tiskárnu do souboru), Graphics Dump (vytiskne obrázek na tiskárnu, obrázek musí být IFF nebo ILBM), Install Printer (nainstaluje ovladače pro tiskárnu – nutné mít Extras 1.3 disketu), More (program ke zobrazování textových souborů), Notepad (ano, je to onen jednoduchý textový editor, který známe například z Windows, ale trochu schopnější – asi jako WordPad), Printfiles (vytiskne textové soubory) a v neposlední řadě je tu Say, který je velmi oblíbený a každý nový uživatel se s ním dosytosti vyblbne – umí totiž říkat slova, která mu napíšete a to hned jako muž, žena a nebo robot.

Další je direktorář nazvaný System. Zde nalezneme CLI, které nám slouží k zadávání příkazů z příkazové řádky a umožňuje nám tak přístup ke všemu, co je uložené na disketě. K opuštění použijeme logický příkaz ENDCLI. Diskcopy je program, který nám zkopíruje disketu. V CLI ho pak můžeme použít v rozšířené formě – Diskcopy FROM TO a přidat případně i VERIFY, MULTI a nebo NAME. Program Format nám naformátuje disketu. Pod Workbenchem 1.3 a nižším je to pouze OFS 836K. Fasmemfirst – spuštěním tohoto programu řeknete AmigaOSu, aby se programy nahrávaly nejdřív do Fast RAM (pokud nějakou máte). SetMap – zde můžete zvolit klávesnici, kterou chcete používat. Abyste si mohli zvolit jinou, než US, ujistěte se, že máte požadovanou nahranou v DEVS/KEYMAPS. InitPrinter pošle inicializační string tiskárně. NoFastMem zakáže Fast RAM. Mergemem přidá paměť, která se automaticky nenakonfigurovala (nutné pouze u některých zhýralých rozšíření paměti). Fixfonts je užitečný ve chvíli, kdy si nahrajete nové písmo nebo přidáte písmu nové velikosti do direktoráře Fonts. Fixfonts se na ně koukne, opraví případné drobné chybky a zpřístupní je systému.

Pak tu máme adresář Prefs. V něm najdeme užitečnou utilitu Preferences. Do té zavítá asi hned každý, protože si bude chtít na svém Workbenchi něco změnit (minimálně už jen ty hnusně zvolené barvy). Používání je celkem jasné, tak jen v rychlosti. Položka ResetAll vrátí vše na defaultní hodnoty. Last Saved na poslední uložené hodnoty. Dále si tu můžete zvolit aktuální čas a datum (užitečné pouze v případě, že máte A500 osazenou kartou s baterií zálohovanými hodinami). V Change serial můžete měnit hodnoty pro sériový port. Položka Text60:80 je také zajímavá a užitečná, protože ne každému vyhovuje koukat do přerostlých písmenek. Dále si tu můžeme nastavit prodlevu a rychlost opakování stisknuté klávesy, vycentrovat obrazovku, zvolit vyšší rozlišení Workbenche (Workbench Interlace), zmenit ony barvy Workbenche, nastavit rychlost myši, změnit parametry tiskárny, editovat kurzor a v neposlední řadě všechny provedené změny buď uložit, nebo jen použít, či je úplně zahodit. Copyprefs nám poslouží ke zkopírování souboru system-configuration, v kterém jsou uloženy informace z programu Preferences. Program Pointer nám umožní editovat kurzor (stejně jako zvolení dané položky z Preferencí). Zde bych se zastavil pouze u položky Set Point – určíte si, v kterém bodě bude kurzor aktivní (u šipky obvykle vrchol šipky). Printer slouží k nastavení výstupu na tiskárnu. Serial slouží k nastavení sériového portu.

To by k důležitým adresářům stačilo. Jsou zde ještě další, ale ty jsou skryté (nemají ikonu) a vzhledem k tomu, že Workbench 1.3 ještě nemá položku ShowAll, přístup do nich máte pouze přes shell (CLI). K disketě Workbench můžete mít ještě disketu Extras, na které se nacházejí další užitečné programy – Amiga BASIC (jednoduchý programovací jazyk), MEmacs (poněkud lepší textový editor), Fed (bitmapový editor fontů), Freemap (zobrazí graf s využitím paměti), PrefMon (realtime graf s využitím CPU a paměti), IconEd (editace a vytváření nových ikon), Pallete (slouží ke změně barev Workbenche, stejnou práci můžete odvést v Preferencích), KeyToy2000 (klávesnice na obrazovce s aktuálním rozložením charakterů), IconMerge (spojí dvě ikony dohromady, tj. při nakliknutí se ikona změní), Terminal (jednoduchý terminál na připojení se například k BBS).

Teoreticky můžete mít ještě nějaké jiné diskety vztahující se k Workbenchi, jako třeba Fonts, Devs atd. Obvykle je ale už nikdo nemá, takže se jimy zabývat nebudu. Ostatně jsou dost výmluvně pojmenované a žádné zrady na nich nenajdeme.