Vlastní CD pro CDTV (CD32)

Nejeden majitel CDTV Amigy začal z rozličných důvodů přemýšlet, jak si udělat vlastní CD pro svoji Amigu. Výhod je hned několik a i když máme třeba externí FDD mechaniku, proč nevyužít CD jako lepšího média. Takové adventury přímo vybízejí k hraní bez zbytečné diskotéky.

Samozřejmě člověk nemůže čekat stejný komfort jako při hraní z harddisku, ale těm nejzákladnějším nešvarům se vyhne. A navíc může mít všechno hezky pohromadě a neprolézat zbytečně stohy disket. V neposlední řadě také moc kvalitních titulů šitých přímo CDčkám na míru není, čili se jedná o způsob, jak do své Amigy dostat něco kvalitnějšího.

Krok 1.: Připravujeme si kompilaci
Tento krok je na celém procesu nejdůležitější a samozřejmě také nejzdlouhavější. Zaprvé se rozhodneme, kde si CD připravíme a vypálíme. Masochisté se samozřejmě ihned rozhodnou pro reálnou Amigu, lenoši jako já využijí jako sluhu své PC s WinUAE – a návod samozřejmě počítá s tím, že se rozhodnete stejně. Pak zbývá určit si, co na takové CD dáme. U vašeho prvního CD si asi vyberete jen v rychlosti ty sobě nejznámější tituly, které i na A500 podporují instalaci na harddisk – tím sice eliminujete větší ztrátu času, ale také bude jasné, že je taková kompilace šitá horkou jehlou. Jak tedy postupovat pokud možno správně? Zhýčkaní uživatelé KS2.04 a vyššího jistě dávno zapoměli, že KS1.3 nemá onu slušivou položku v menu, která umožňuje zobrazit všechny soubory v okně. Ba co víc, KS1.3 potřebuje kdejaké handlery a jiné blbinky, bez kterých se vyšší verze bez problémů obejdou. Není proto od věci začít tím, že do zvolené složky, kam budeme kompilaci pchát, nakopírujeme obsah disket Workbenche 1.3.3 (1.3.2) (startup-sequence si později upravíme, protože každý byte Ram se hodí). Je to takový přiměřený základ a jistota, že nám později nebude nic chybět, až narazíme na nějaký problém. Protože ne každý má u CDTV klávesnici, šikne se i nějaká ta verze DiskMastera, případně jiného klikacího managera souborů (dálkové ovládání od CDTV naštěstí funguje i jako myš – pomalá a otravná, ale funguje). Fajšmekrové si můžou manager předem nastavit, ostatní vezmou za vděk defaultní konfigurací. A nyní se již můžeme pustit do obsahu, který mít na CD opravdu chceme. Podstatné je držet se několika pravidel a hlavně vše následně poctivě otestovat. Pod WinUAE to není takový problém, protože danou složku pouze označíme za HDD a zkusíme nabootovat pod KS1.3 a 1MB Chip Ram. K těm pravidlům – soubor bez ikony budeme pod WB1.3 marně hledat a tudíž je hezké se dopředu přesvědčit, že složka nemá nastaven atribut Show All a nevidíme tak spustitelný soubor jen díky tomu (majitelům klávesnice to bude samozřejmě jedno, spustí program z shellu). Dále pokud už kopírujeme instalace z jiného disku (to udělá hodně lidí, aby si usnadnili práci), podíváme se zda se program nespouští dávkovým souborem (obvykle poznáme podle ikony, která má v spustitelných parametrech příkaz IConX), v kterém nejsou nějaké assigns, které by na CD neměly valného významu (například odkazují na Games:adventure/MonkeyIsl2, přičemž na CD bude hra uložena v CD0:games/monkey2). U základní CDTV také můžeme zapomenout na instalace, které využívají VHDLoad nebo JST – tyto varianty hry nám nepoběží (no za určitých okolností ano, pokud využijeme pouze souborů hry samotné, ale hledání a zkoušení je v takovou chvíli mravenčí prací). Ještě jednou opakuji, nezapomeňte kompilaci nakonec otestovat, zda všechny hry běží (pozor! u běžné A500 s 1MB chip po naběhnutí WB za pomoci pouze LoadWB příkazu zbývá cca 912kB Chip Ram, na CDTV je to cca 850kB – finální test tedy bude probíhat za pomoci image CD o něco později).

Krok 2.: Potřebné soubory
Návody na internetu jsou podstatně jiné od toho, co budete potřebovat podle mého návodu. Je to dáno tím, že jednoduše ony zahraniční návody mi prostě nefungovaly jak měly. Zapomeňte tedy na program MakeCD, který je sice hezky klikací, ale pod WinUAE se mi ho nepodařilo rozchodit tak, aby „vypálil“ do image CD všechny soubory ze zdrojové složky. K překvapení mnohých si tedy vystačíme s CDTV Developer Kit, který na druhou stranu obsahuje úplně vše, co budeme potřebovat a výsledky jsou stoprocentní. Soubor, neb je balen v 7z si asi každý rozbalí na PC. Z celého toho paklíku nesmyslů budeme potřebovat adresář ISODevPack-41 (přesněji budeme potřebovat jen ISO2 podadresář, ale někdo si třeba bude chtít počíst v dockách) – ten si tedy nakopírujte někam, abyste k němu měli z WinUAE přístup. Tak šup spustíme zase emulaci a nakopírujeme si tyto soubory z adresáře ISO2 na naši kompilaci: RMTM, Bookit (nemusí být), CDTV.TM
První dva soubory si můžeme umístit třeba do adresáře C, CDTV.TM musí být kořenovém adresáři. Příkladně si vytváříme kompilaci na disku DH1, který jsme si udělali jen pro ni. Pak tedy bude RMTM k nalezení v DH1:C/RMTM a CDTV.TM bude v DH1:CDTV.TM. Bookit je taková ne moc využitelná blbinka, která má pár funkcí jež si můžete přečíst v dokumentaci k ní (například aby byl dosažen konzolový feeling ve své brutální formě a nikdo neviděl po bootu vaší hry kurzor a AmigaDOS, lze jednoduchým parametrem nastavit skrytí všeho a pouze černou obrazovku). RMTM je naopak velice důležitá kravinka a umístíme ji do startup-sequence (k nalezení v adresáři S, pro neznalé) někam na začátek. Stará se totiž o to, že zmizí boot logo CDTV z obrazovky – jinak nám tam bude viset donekonečna. Když už máme otevřenou startup-sequence, můžeme si jí rovnou upravit. K základnímu požitku nám bude stačit toto:
RMTM
c:SetPatch >NIL:
LoadWB delay
EndCli >NIL:
Toť vše Zkušenější uživatel si může udělat samozřejmě startup-sequence bohatší a pokud jste četli některý z mých starších článků, určitě využijete i nějakou tu utilitu, která uvolní kousek paměti navíc třeba přepnutím WB do 640×200 ve 2 barvách (případně využívá jiných triků). Není totiž nic víc k naštvání, než když nějaké hře po naběhnutí do normálního WB chybí ke spuštění třeba 5kB Ram (tímto mne Monkey jednička dokázal vytočit tak, že bych autorům utrhl hlavu)

Krok 3.: Pálíš, pálím, pálíme… Tedy vlastně imagujeme
Když máme všechno hezky poskládané (a více-méně otestované), přistoupíme k poslednímu kroku. Vytvoření obrazu CD, který si pak můžeme vypálit v nějakém oblíbeném programu na PC (odtud je dobré, aby se obraz uložil zase do složky, kterou vidí PC). Otevřeme si Shell a budeme trochu datlit. Ovšem jen minimálně, protože do konce nám chybí tři mrňavoučké kroky. Zaprvé si vytvoříme konfigurační soubor, s kterým pracuje program vytvářející obraz samotný. Vlezeme tedy do složky ISO2 a použijeme program ISO. Kupříkladu takto:
iso -aDH1: -sn -dDH2PC:cdcko.iso -vMojeCD -pMojeProdukce, přičemž platí:
parametr -a označuje zdrojový adresář se soubory připravenými pro CD
parametr -sn zajistí, aby se obsah adresářové struktury řadil podle abecedy
parametr -d určuje cílový adresář pro obraz a jméno obrazu
parametr -v udává jméno CDčka tak, jak se bude hlásit v AmigaDOSu
parametr -p není povinný, ale pěkné mít u CD napsáno, že jste ho udělali vy

Po spuštění správně napsaného příkazu se nám vytvoří soubor controlfile.

Nyní tedy již vytvoříme samotný obraz CD (pod WinUAE otázka několika málo vteřin):
Do příkazové řádky napíšeme buildtrack controlfile -w a stiskneme enter.
Parametr w zajistí, aby se nám u každého souboru při vytváření obrazu nevypisovalo cosi o nekompatibilitě s ISO9660. Netuším, proč toto ignorování varování není naopak defaultním nastavením, které by se dalo parametrem zapnout. Ale což, dvě klepnutí do klávesnice navíc nás nezabijí.

Nakonec musíme obraz CD opatchovat programem fixtm. Čili v našem případě fixtm DH2PC:Cdcko.iso.

Krok 4.: Máme skoro hotovo
Teď si ještě můžeme nastavit ve WinUAE konfiguraci CDTV, připojit obraz CD a zkusit, zda jsme všechno udělali správně a CD nabíhá jak má. Pak už stačí jen vypálit (já osobně používám Nero a s rychlostí vypalování se nijak nepářu – všechna CD jsou vpohodě v CDTV čitelná) a spustit na reálném železe.

Samozřejmě se v diskuzi můžete podělit i o Váš postup, který může být třeba i jednodušší.