MacOS na Amize 2011 edition

Je to už více jak dva roky (to to letí sakra), co jsme si ještě na stránkách AmigaCFP povídali o tom, jak na Amize rozchodit emulaci Maca a něco pěkného si tam nahrát a zahrát. Teda, spíš já jsem o tom povídal. A dneska tu máme další povídání, čili můžete rozžhnout svíce na oltáři s mou fotkou a opět se pustit do nejistých vod emulace. A protože se nám blíží Vánoce, začíná i první várka dárečků, které jsem pro Vás přichystal. Ale o tom až později v článku samotném.

Začněme nejdřív naprosto otravnými a strohými informacemi o tom, co budete ke správnému chodu svého nového AmiMaca potřebovat. Především je to nějaký ten lepší hardware, že áno. Jako naprosté a příšerné minimum se jeví Amiga s ECS chipsetem, 2MB Ram (nejlépe Chip) a KS2.1 – na ní si ale mnoho legrace neužijete. Vlastně se u toho víc rozčílíte, než abyste si to nějak užili. Proto si řekněme, že Amiga s 030/50Mhz, 16MB Ram a nějakým tím harddiskem je opravdu skutečné minimum pro nějakou tu legraci (a i to je odvážné tvrzení). Nemusím snad připomínat, že nadupaná Amča 060ka s grafickou kartou, zvukovkou, kvalitním SCSI řadičem+diskem a alespoň 128MB paměti je tou správnou volbou.

A teď software. Na straně Amigy vřele doporučuji Shape Shifter v jeho poslední volně dostupné verzi 3.11 (ano, věřím že spoustě z Vás při přečtení tohoto čísla naskočila vyrážka a neznalý by mohl nabýt dojmu, že jste se vrátili do pubertálních let). Nesnažte se nyní klikat na jméno programu, veškeré nezbytné linky najdete až na konci tohoto článku. Pak budete potřebovat nějaký ten pěkný obraz ROM Maca. Majitelé 030 Amig sáhnou po těch, které mají 512kB (mohou i po jednomegových, ale bude jim to tak nějak k ničemu). S 040kou a výše se můžete rozšoupnout a stáhnout si ROM třeba z Quadry 900. A to je vlastně všechno, protože zbytek už bude záležitostí softwaru na straně Maca.

Jestli byste teď chtěli namítnout, že tu ještě máme pro emulaci Basilisk II nebo Fusion, případně snad nikdy neexistující PPC iFusion, musím podotknout, že tyto emulátory sic mám, ale nikdy se mi je na mé konfiguraci nepodařilo uspokojivě rozeběhnout. Basilisk II je pomalý a Fusion padá jak Bohuš po návštěvě sklípka. A iFusion prostě není (uvidíme, co s ním zvládnu), i když se sem tam objeví provokatér, který vynese nějakou z památných vět, jako třeba: „Prubnul už někdo PPC emulátor Maca? Myslim jako iFusion. Jsem si ho koupil kdysi dávno, ale nikdy nenainstaloval. Tak se ptám, jestli to stojí za to a mám se do toho pustit.“ Zpravidla tím vyvolá paniku mezi zoufalými touživci, kteří začnou flame ve smyslu „pošli mi to na mail“ nebo „zone it“, ale daný provokatér se už samozřejmě nikdy neozve.

Tak se jukneme, jak se to konfiguruje, jo? Protože prostředí Maca bude potřebovat kontinuální kus nefragmentované paměti, tak uděláme všichni jeden úkon (tomu se říká lehká rozcvička). Majitelé lepších turbokaret se podívají do jejich menu, zda tam není položka jako „Mac Patch“ nebo podobně. Pokud ano, hezky ji zaškrtnou a už se o nic nemusí starat (majitelé těch nejlepších turbín si ještě budou pamatovat, že jim potom nepoběží AmigaOS 4.x – před jeho spuštěním zase tuto funkci vypnou a nebudou sem psát, že jim něco nejde). Ti méně šťastní si začátek startup-sequence votuní příkazem PrepareEmul (s A1200 dají ještě parametr A1200). Tím zajistíme onen kontinuální kus paměti – tu má Amiga stále k dispozici, nicméně se do ní přistupuje poněkud lidštěji.

Pokud máte naistalovaný OS3.9 a k tomu nějaké BoingBagy, podívejte se, zda nespouštíte nějaké patche, které jsou zbytečné a nebo mohou s emulací kolidovat. Patchů je hodně a není v lidských silách takhle od monitoru do článku rovnou vyšvihnout ty, s kterými ShapeShifter zaručeně nepojede (já mám svou A4000 zaflákanou kde čím a emulace jede, takže zas tak horké to není). Dále se majitelé 060tek podívají do parametrů ikony ShapeShiftera (dále jen SS) na položku „nocopyback“. Ta je defaultně v závorkách, čili neaktivní. Obecně platí, že byste ji měli aktivovat pouze ve chvíli, kdy se setkáte s nějakými problémy. Čili zatím si jí jenom pamatujte, ale nesahejte na ni.

Majitelé grafických karet pak budou chtít nějaký ten driver pro jejich mazla. SS má nějaké své defaultní, ale ty nejsou dvakrát svižné. Ostatně i pro AGA Amigy se vyplatí stáhnout si lepší externí ovladače. Aminet je jich plný (ano, nyní klikněte na Aminet, tohle níže nebude ). Tak a teď to pěkně celé nastavíme. Není to nic složitého. Obraz ROM přejmenujeme tak, jak si to SS žádá – čili „ShapeShifter ROM“ a položky v konfiguraci podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Namá cenu se o tom hlouběji rozepisovat, vše je velmi intuitivní a zvládla by to i necvičená opička na tripu. Dobré je mít navíc zaškrtnuté, aby se jako první naalokovala pamět pro ROM, nenastavovat zbytečně parallelní a sériový port, jestliže je nehodláme využít a zaškrtout MACOS8, když ho budeme pod emulátorem provozovat.

Tak a nyní se podíváme na samotný MacOS, který bysme mohli pod emulátorem spustit. S 030kou a pomalejším procesorem nemá smysl uvažovat o ničem novějším, než je verze MacOS 7.6.1. Ne snad, že by 030ka neměla dostatečný výkon na provoz MacOS8.x, ale ten na provoz na 030 procesorech není stavěn. Ano, dá se to složitým způsobem obejít, nicméně to chce hodně trápení na reálném Macu a pod emulátorem to snad nemá vůbec cenu zkoušet. S 040kou a 060kou již můžete směle pomýšlet na OS8.x a dát si k tomu i nějaký dortíček. Všeobecně se má za to, že spolehlivý běh 8.1 pod emulátorem je dílem náhody. Někomu to funguje, jinému ne. 8.0 je tedy volbou jistoty (na CD, která se dají po netu najít máté obvykle 8.1, ale to je v důsledku jen update, který proběhe po instalaci 8.0 – stačí se prohrabat strukturou adresářů „Full install pieces/software installers/system software/mac os 8…“ a najdete instalátor i pro 8.0 bez update).

No a teď přichází ta pravá část pro fajšmekry, ale nikdo to určitě nebude chtít podstoupit. Sám přemýšlím, zda tu mám rozebírat způsoby instalace u jednotlivých systémů na nejrůznější Amigy. Je to totiž věc bolestná a vskutku nepříjemná. Dá se říct, že pokud nemáte u Amigy CD-ROM, budete prosit, aby Vás někdo rozčtvrtil a pohřbil hodně hluboko. Naštěstí já jsem hodný strejda Mistic (hledal jsem fotku, kde podávám malým roztomilým dětičkám nějaké to cukrátko, ale pak jsem si uvědomil, že malé děti nesnáším a tak tu mám jen momentky, kde jim sekám ručičky a vypichuju očička) a jestli vysloveně netrváte na sebetrýzni v podobě vytvoření si svého prostředí, můžete sjet zraky níže a stáhnout si nějakou tu připravenou verzi obrazu disku.

Krok první – rozhodneme se, zda budeme MacOS mít na obrazu disku (tzv. děžo-ymydži) nebo mu vyčleníme vlastní oddíl (tzv. p-eržyšton). Tak úplně svobnou volbu rozhodování mít ale nebudete. S pomalými disky (a ano, mezi ně se řadí i flashky narvané v A600/A1200) na děžomydže zapomeňte. Jakmile totiž vytvoříte oddíl větší 30MB, přístup k datům na něm se neuvěřitelně loudá. Naopak majitelé kvalitních SCSI řadičů (případě těch IDE, co jsou v A4000, ale ani 4IDE není k zahození) a odpovídajících disků si mohou švihat klidně půlgigové děžomydže. Slimáci tedy v HDToolBoxu vytvoří volnou pártyšnu, kterou nacpou ručně SS do konfigurace (formátovat pod AmigaOS ji nemusíte) a pod MacOSem později provedou Erase (hezký název pro formát). Děžomydže mají nespornou výhodu v tom, že se dají jednoduše zálohovat, což je věc, kterou vřele doporučuji, protože se jejich obsah mrví rád a často – hlavně ve chvíli, kdy MacOS neočekávaně vytuhne a nezbývá, než celou Amigu restartovat. Takhle se ovšem mrví i reálný oddíl disku.

Krok druhý – budeme instalovat. Muhehe. Když máte očesanou Amigu bez ničeho, tj. jen tak s harddiskem a bez použitelné disketovky, je nejlepší použít k vytvoření děžomydže PCčko a Basilisk II (no ale fuj!). Následující text cituji ze svého staršího článku, protože nemá cenu se o tom rozepisovat znovu:
Jednotlivé fičury nastavení Basilisku zde popisovat nebudu. Vše je hodně intuitivní. Základem je vytvořit si prázdný image disku, HFV soubor. Velikost 100MB bude ideální na začátečnické hrátky a pokud Vám místo dojde, není problém si vytvořit další. Ještě by se slušelo říct, že 16MB RAM je pro 8.0 naprosté minimum a jestli máte ve své Amize ještě míň (majitelé nerozšířených A1200 mohou zvesela na cokoliv zapomenout), raději provozujte 7.0.x. Vše si nastavte tak, aby to odpovídalo Vaší Amize, i když MacOS je velice přizpůsobivý, pro rozřazení softu na běží/neběží je to správná volba. Čili majitelé ECS Amig bez GK (jako já) nastaví barevnou hloubku na 4 bit (16 barev), AGA nebo s GK mohou bez potíží nastavit 256 barev. RAM taktéž nastavte podle své Amigy, v neposlední řadě i CPU. Jestli máte instalaci MacOS na CD, namapujte CD-ROM, z které budete bootovat. Pokud na disketách z archívu Apple (zde by se slušelo říct, si nejdřív musíte stáhnout StarterDisk – více informací a postup instalace najdete zde, ale komu se s tím nebude chtít dělat, najde pod článkem mezi odkazy již připravený HFV), nahrajte přes HFV Explorer stažené instalační diskety na MacDisk, nabootujte ze StarterDisku a proveďte instalaci. Tak šup.

Samotný proces instalace je relativně rychlý. Disk se inicializuje, naformátuje, systém se nahraje. Pak přijde reset a už jen nabootování. Na vypití kafe to není, ale uvaření ano. Budu předpokládat, že jste se někdy již s MacOS v nějaké jeho variantě setkali a není proto pro Vás žádnou novinkou, že používá prioritně jen jedno myšítko, média se vysouvají přetažením ikonky do koše atp. Chvilku se kochejte právě nainstalovaným systémem, nastavujte si třeba pozadí plochy, virtuální paměť atd.

No a teď k těm, co mají Amigu o něco nadupanější i s CD-ROMkou. Vy můžete instalovat přímo pod Amigou. Samozřejmostí je instalační CDčko, které jste si opatřili samozřejmě legálně od kamaráda, případně v práci. Že jo. Instalační CDčka s MacOSem jsou bootovatelná a tak nemusíte vymýšlet nějaké čachry se startovacími disketami a podobnými jinotvary. Připojíte obraz disku nebo partition a v SCSI menu CD-ROMku (připojují se podle čísla unitu – když máte SCSI CD/DVD-ROM, tak jen zaškrtněte odpovídající číslo, jinak přepište políčko s scsi.device na „cdrom.device“ – v uvozovkách proto, že tam bude jméno devicu, který obsluhuje CD-ROMku pod Amiga dosem). Po spuštění emulace by měl systém nabootovat z daného CD. Ale nemusí. Může se třeba vyskytnout problém s nějakou extension. V takové případě emulaci restartujte a po zobrazení šedivého pozadí ihned podržte levý Shift (ani nechtějte vědět, jak se levému Shiftu říká v českém překladu MacOSu) – bootovací obrazovka by Vás měla informovat o tom, že vynechává načítání extensions a načítá přímo systém.

Krok třetí – obohacujeme si instalaci MacOSu. Především po instalaci MacOS7.x budete nemile překvapeni tím, že vlastně vůbec nic nenabízí. To víte, na floppyče se toho moc nevejde a tak Apple šetřil místem jak se dalo. V základní instalaci tak nemáte ani ty nejpodstatnější utility. Ono v té instalaci máte vlastně úplné hovno. Všechny programy, které si stáhnete z nejrůznějších stránek budou totiž zapakované v … Byla pohádka o jednom roztomilém packeru, kterému tatínek dal jméno StuffIT. Malému packeru vůbec nevadilo, že není multiplatformní a je pro jakýsi kus železa, o kterém v Evropě skoro nikdo neslyšel. Šel si svou cestou a stal se velice úspěšným v oblasti distribuce s jablíčky. Trochu ho mrzelo, že není přikládán rovnou na instalační média, ale nadšení uživatelé si ho kupovali obvykle rovnou se systémem. Jak šel čas dál, nebyl na jablíčkách snad nikdo, kdo by Stuffíka neměl a tak se v něm začal distribuovat vešekrý software. Jestli nějaká instalace šířená po internetu neměla koncovku .SIT, .HQX, .SEA atd., jakoby ani nebyla. Vše došlo do fáze, kdy Stuffíka měl opravdu každý a tak už nadešla doba, kdy se jeho otcové rozhodli šířit svého synka také zabaleného… No a pak přišel frajer, co si chtěl zaemulovat 68k Maca, nahrát si do něj nějaký soft (samozřejmě šířený jako SIT nebo HQX) a před očima se mu začalo dělat rudo! Víte co vidím jako základní problém takového nanicovatého packeru? Že ho jeho autoři šíří už zabalený v něm samém. Je to to samé, jako kdybyste si chtěli do PC stáhnout RAR, ale nenašli byste žádnou jinou distribuci, než v RARu. Zoufalý jedinec po marném prolézání internetu nakonec sáhne k příšerným řešením a nápadům. Jako třeba stáhnout si StuffIT Expander do PC a rozbalit instalaci staršího (koukejte jen po verzi do 5.5) Stuffa tam. Jenže… Mac může v názvech souborů používat i kdejaké paznaky a navíc většina souborů jsou ve FS Maca vlastně dva se stejným jménem. Jeden nese informace o tom podstatném druhém a Mac se bez něho hne jen velmi obtížně. A StuffIT není výjimkou. Nebudu to protahovat, po pronadávaném odpoledni jsem našel na torrentu distribuci utilit pro emulaci Maca, kterou nesestavoval idiot a tak tam byl název distribučního souboru včetně .BIN koncovky, což obvykle značí spustitelnou instalaci (vy si ho ale stejně stáhnete do PeCka a tak přijdete o podstatné informace, podle kterých MacOS pozná, že se o spustitelný archív jedná – takže je to stejně k hovnu). Po zkopírování tohoto jména se pan Google uráčil vyhodit cca dva odkazy na stránky, kde se soubor dal stáhnout aniž bych musel tahat celý torrent, který měl v tu chvíli 1 (slovy jednoho) seedera. Ke StuffIT expanderu budete potřebovat ještě DropStuff stejné verze. Proč tomu tak je a samotný StuffIT neumí veškeré své vlastnosti už v základu, nebo není distribuován rovnou s DropStuffem netuším, ale u žroutů padavčat je tohle zřejmě standard. Pokud tyto dva osubory nechcete pracně hledat, najdete je na konci článku i s dalšími podstatnými záležitostmi. Tím, že jste binárku stáhli na PC disk, přišla o podstatné informace a budete potřebovat HFV Explorer, který je zase při kopírování do HFV souboru (to je woe ten děžoymydž) zrekonstruuje (SIT, HQX, atd. však nenakopíruje, protože je nezná – ovšem to jsou archívy a DropStuff si s nimi poradí i bez dodatečných informací). Tak tedy, instalačky máme na virtuálním Mac disku a teď už je stačí jen spustit. Nejdřív StuffIT, potom DropStuff. Svět je hned růžovější a prakticky v tuto chvíli jste připraveni plně emulovat Maca. Stránek se softwarem pro 68k stroje je nespočet a jistě si každý vybere. Snad jen ten Photoshop se hledá hůř, ale to stejně většinu z Vás nebude trápit. Dejte se do vybavování svého systému a až budete spokojeni, postupte k dalšímu kroku.

Ale zpět k nám normálním Amigistům, kteří máme 060ku, CD-ROMku, síťovku a právě jsme nainstalovali MacOS8. Tady bude o mnoho veseleji. Dodatečně nainstalujeme Netscape Navigator z instalačního CD. Ne snad, že bysme ho chtěli hned používat, ale v instalačním balíčku se skrývá StuffITExpander verze 4 (naleznete v adresáři, kam se NN nainstaluje). Proč je zrovna takhle zahrabaný, to opět ví snad jen šílený jablíčkář. S ním už můžeme z netu stáhnout přímo pod emulátorem oficiálně distribuovanou novější verzi a hezky si jí rozbalit a nainstalovat. Dále se podíváme po programu DiskCopy verze 6. Ne že bysme se chtěli dát na dráhu profesionálního floppyčenka, ale tenhle program je užitečný pro jiné programy, které jsou distribuované ve formě DMG obrazů (něco jako ADF, akorát s macovským obsahem a někdy i kompresené). Z instalačního CDčka můžeme dodatečně nainstalovat i další užitečné věci, které základní Easy instalace úspěšně ignorovala. Javu, Adobe Type Manager, Acrobat Reader, Internet Explorer (hubu si vyplachuju kyselinou, že tohle řeknu, ale je stabilnější, než Netscape), Shockwave, atd. Vyplatí se jednotlivé adresáře projít a rozhodnout se, co potřebujete a co už bude jen frajeřinka. No a pak se podíváme na internet na nějaké pěkné adresy s 68k softem (odkazy najdete níže).

Krok čtvrtý – na všechno sereme a využijeme toho, co nám Mistic nadělil k Vánocům. Pan Zkáza mi jednoho dne zarazil krumpáč hluboko do hlavy a šimraje jím mou šedou kůru mozkovou pravil: „Dej svým věrným něco, za co tě budou milovat a uctívat.“ I učinil jsem tak a mezi odkazy najdete i připravené obrazy disků, které si dle libosti samozřejmě můžete nakopírovat i na reálnou partition. Na tom by nebylo nic tak neobvyklého, kdybych nepoložil svou nádhernou, krásnou a jedinečnou hlavu na špalek a nenabídl Vám pravý, nefalšovaný image s obsahem osmičkového systému – a to českého! Ten je vyšperkován takovými jebovčičkami, jako je Word od mrkvosoftu, IE verze 4.01 včetně Outlooku, jedním velice oblíbeným grafickým programem a spoustou her – třeba plnou verzí Warcraftu II, Samotným ve tmě, Settlers II (ty opravdu, ale opravdu potřebují grafickou kartu a 060ku, jinak jsou nehratelní) a další spoustou pecek – třeba i Duke Nukem 3D. Obraz má celých čtyřistadvacet megabytů, takže není od věci ho použít na opravdu nadupané Amize s rychlým diskem, pořádnou dávkou paměti a připojením na síť (nastaven je momentálně DHCP).

A v závěru si řekněme pár užitečných věcí. Zaprvé asi většina z Vás bude překvapena odporností samotného MacOSu. Kdo jede na klasickém AmigaOS3.x, ten bude ještě chrochtat blahem, ale my ostatní s OS3.9 vyšperkovaným tak, že ani OS4.x tak ještě dlouho vypadat nebude, si zlehka při prvním pohledu ublinkneme. 68k MacOS se nedá ani moc šperkovat. Ono tehdejší normy byly trochu jiné a jakýsi falešný 3D vzhled okýnek (rozuměj dáme tomu glow a uživatelé se blahem vopupínkujou) nikoho už dneska neuchvátí. O nějaké skinovatelnosti se nedá mluvit už vůbec (jestli se pletu, pak nechť sním bůček). MacOS verze 8 Vám po instalaci naběhne černobíle. To je taky zvláštní fičura. Naštěstí se to dá změnit v ovládacích panelech. Ty vůbec doporučuji projít hned po instalaci a nastavit vše kloudně. Na hodiny se můžete vykašlat – stejně nepůjdou správně. Emulátor nebere v potaz hodiny reálného času v Amize, ale počítá si to nějak sám. Pokud tedy spustíte něco, co Vám hodně vytíží procesor, budete nemile překvapeni velkým zpožděním a zatímco emulátor bude po pár hodinách provozu hlásit 15:23, venku už bude tma a děcka budou nelítostně vyžadovat pohádku na dobrou noc. Také si nenaflákejte moc ikon na plochu. Sice budete mít k programům lepší přístup, ale samotnou rychlost běhu systému to docela omezí (tohle si sebou nese MacOS dodnes). Nečekejte hlavně žádné zázraky v rychlosti. S oblibou se sice říká, že s 060kou máte nejrychlejšího 68k Maca pod Sluncem, ale v důsledku to není tak docela pravda. Putání grafiky přes emulaci není takový fofr, jak by se slušelo a když budete hnát audio přes Paulu, tak to notně také zatíží počítač. AHI se zvukovkou nabídne jistou úlevu, ale žádný zázrak to není. Hodně 68k her pro Maca také byla vytvořena tak nějak na truc. Jakože aby byly, i když na to HW samotný nestačí, případně se hodně blbě optimalizoval kód. Zářným příkladem jsou například oni Settleři II, kteří ani na reálném železe neběží bůh ví jak skvěle, kór když nejrychlejší 68k Mac je ten s 040/40Mhz. S dobrou kombinací ovladačů GK, patchů v Amiga OS a zvukovkou se dá však dosáhnout velmi uspokojivých výsledků. Chce to však trochu experimentovat.

Ale nyní již k samotným odkazům na soubory a užitečné weby. O další se samozřejmě můžete podělit v příspěvcích pod článkem. Nepochybuji o tom, že jich bude tisíce, ba přímo miliony, protože MacOSu chtivých Amigistů jsou miliardy. O tom nikdo a nikdy nemůže a nechce pochybovat

ShapeShifter pro Amigu – oficiální stránky, kde najdete i užitečné informace o konfiguraci a nějaký ten strohý troubleshooting.
Basilisk II v0.9 – Emulátor pro PC Win (nepochybuji o tom, že je už novější verze, čili se podívejte i na oficiální stránky projektu)
Quadra ROM – 1MB ROM soubor pro vlastníky 68040/60
Performa 200 ROM – 512k ROM soubor pro vlastníky 68020/30
HFV Explorer – kdyby odkaz výše přestal časem fungovat (Win)
StarterDisk 7.5 – obdoba výše uvedeného u Kroku 2 – tento ale trapně nehlásí něco o nutnosti použít novější systém s Quadra 900 a 68040

Aladdin Expander 5.0 – StuffIT v poslední verzi pro PC, která uměla dekódovat i BIN archívy
Aladdin Expander 5.5 – StuffIT ve verzi 5.5 pro Mac
DropStuff 5.5 – a nezbytný softwarový balíček k němu pro Mac
MacOS 7.5.3 – doposud poslední volně šiřitelná verze na devatenácti samoinstalačních disketách – předtím si musíte nahrát minimálně 7.0.1 a 7.5.3 nainstalovat pod ním (masakr)
MacOS 7.5.3 nainstalovaný – viz. výše, akorát již v HFV image (33MB!) (pardon za RAR, ale unRar z Aminetu si s tím poradí)
Utility a hry pro 68k 68020 a lepší Macy
Další užitečné utility, i pro 68040 – najdete tu takové šílenosti, jako třeba simulátory (schválně se bráním výrazu emu) 68020ky pro 68000 Macy, nebo 68040 pro slabší stroje
Software for Classic Macs – rady, návody, hry utility
Adobe Photoshop 1.0.7 – verze pro fajnšmekry
68k Macintosh Liberation Army – fórum, kde se scházejí zvrácení Jablíčkáři a dávají v plén autorsky chráněná díla a rady, z nichž až přechází hlava kolem. FUJ! FUJ! FUJ! Sem nikdo nesmí zavítat, jinak vše potřebné najdete snadno a rychle!
Marathon – je mi úplně jasný, že do emulace Maca se budete pouštět stejně jen kvůli téhle hře

MacIntosh Garden – tady najdete další kvantum her a nějaké ty programy. Ke stažení třeba Duke Nukem 3D v 68k verzi atd.

Odakzy jsou převzaté z původního článku a tak nezaručuji, že budou fungovat na 100%. Samozřejmě kromě těch, které odkazují na AmigaCFP, které se nějakým zázrakem zmátořilo a funguje na jedničku s hvězdičkou. Za jeho výpadkem tedy spíš vidím nějaký větší kolaps WebZdarma, který už je snad minulostí, než napadení virem díky neopatchovanému Total Commanderu.

A nyní samozřejmě v neposlední řadě odkaz na slíbený vánoční dáreček o velikosti slabých dvěstěčtyřicetšest megabytů (naklikněte ten vánoční dárek vy Amigisti jedni).