Ultimate Old Skool Beast A2386SX

Tak se nám měsíc s měsícem a možná už i rok s rokem sešli a mě se do mých nenechavých ruček dostal další pěkný kousek HW, o kterém se sluší zmínit se a napsat několik stovek kilobytů planných výrazů a synonym. Řeč nebude o ničem jiném, než o všemocném HW emulátoru PC pro Amigu.

Pod článkem budu postupně doplňovat programy, které by se Vám mohli líbit a na kartě fungují.

Mnozí z vás se nyní jistě křižují, boří oltáříky pro mou maličkost, odpaňují své sestry, aby se nemohly neposkvrněné dostat pod mou kontrolu a vyrývají satanistické obrazce do mnou vysazené jedle v Krčském lesíku, pod kterou tak rád przním nevinná zviřátka. Není od věci si ale připomenout, že od roku 1993 se mnohé změnilo a Amiga už holt na paty PCčkům z dálky neplive a zatímco jsme v těch letech tak akorát žmoulali rozkrok a mačkali beďary, dneska už žmouláme toaleťák a vyměňujeme plíny nezdárným potomkům, kteří by si raději nechali utírat zadek smirgl papírem, než poslouchali od gerontů něco o 8mi a 16ti bitové éře computerů (správně „kompáčů pyčo“).

Dneska si za pomoci HW emulátorové karty můžeme udělat takový pěkný Old Skool ultimátní pařanský comp. Nebudeme si mazat med kolem huby, Amiga nikdy softwarově neuměla pořádně PC emulovat. Ano, s prvními krůčky PC Tasku jsme zažívali euforické stavy při datlení v T602 a bez valných úspěchů se snažili provozovat Windows 3.0. Co na tom, že spuštění trvalo na trošku vybavené Amize 1200 nějaké zanedbatelné tři minuty a kurzor myši poskakoval od jednoho kraje obrazovky k druhému. Důležité bylo, že to naše Amiga umí. Ale ani s 060kou a PC Taskem ve verzi 4.4 neumí. I sebetrapnější HW emulátor 286ky na „profi“ stroji ho strčí do kapsy. Jednoduše proto, že emulovat řadič, grafiku a zvuk – to sebere notnou část procesorového času. Pokud ale máme možnost HW emulátoru, který si v ISA slotech našeho miláčka poradí se samostatnou grafikou, zvukovkou, síťovkou a řadičem, nastává naprosto zdrcující změna v chápání emulace PC na Amize.

Ze stroje vybaveným něčím takovým a navíc i ShapeShifterem se stává neuvěřitelný chameleon. A co že se mi to tedy dostalo do ruky?

Předně bych chtěl milé čtenáře upozornit, že následující popis bude vycházet jen a pouze z mých zkušeností. Pasáže, které jsem neměl prozatím jak ověřit, budou napsány modrým písmem. Chci tím předejít všelijakým spekulacím a konečně uvést některé věci na pravou míru. Ohledně HW bridgeboardu, který hodlám popsat, je to více než potřeba.

Jedná se totiž o produkt firmy Commodore. Konkrétně A2386SX board…. No netvařte se tak kysele. Poznámky jako „Pořiď si Golden Gate, ten je jako woe nejlepší.“ absolutně neberu v potaz. Proč? Jednuše proto, že hype kolem Golden Gate boardů není tak úplně založený na pravdě, respektive A2386SX není tak hrozná, jak se na mnohých zahraničních i našich fórech dočtete. O to víc budete mile překvapeni, když si jí pořídíte.

Stunts běžící na A2386SX

Ale popořadě. Nejdřív trochu té nudné specifikace, protože něco takového si lid občas žádá. Tuto kartu poslal do světa Commodore v roce 1991. Primárně byla určena pro A2000 a A3000, případně jejich všelijaké derivace (A1500, A2500, A3200, atd.). Ale lze ji umístit do jakékoliv Amigy se Zorro II/III sloty (ano, tedy i do A500 přestavěné do toweru s příslušným HW rozšířením, nebo do A1200 – opět patřičně upravené). Já osobně jí provozuji ve své A4000, která je celkem narvaná. No posuďte sami. Konfigurace, v které karta běží, je celkem zběsilá – Cyberstorm PPC 604e/233Mhz s 060/50Mhz, 384MB Ram – fast+ZorRam, Deneb, CV64 + scandoubler, několik SCSI disků a plně obsazené IDE. Zdroj se potí tak, až by zasloužil arktický mráz, ale drží. Karta se standardně dodávala se třemi verzemi procesorů 386SX a to buď v 16, 20 nebo 25Mhz verzi. Ta moje má prozatím 20Mhz verzi. Píšu prozatím, protože samotné CPU se dá celkem jednoduše uprgadovat až někam po 486/100Mhz (speciální procesory od IBM s označením SLC3). Jakkoliv jsou však tato čísla lákavá, tak mizivá je šance, že dnes takový procesor seženete. Museli byste obětovat stovky a stovky hodin hledání na aukčních serverech a pak si připravit dozajista nemalou částku, aby procesor mohl být váš. Daleko jednodužší a mnou zvolená cesta, je najit dostupnější 386SX/40Mhz, přetaktovat ho na 50Mhz a fungovat s ním. Sice nebudete mít 486 instrukce, ale komu to v konečném důsledku vadí? Hry, které měly v době vzniku jako minimum 386ku spustíte v nádherné rychlosti. Naopak ty, které vyžadovaly 486 bude zase brzdit ISA grafická karta a propustnost pamětí, které v nejlepším případě pracují na 80ns (dobrá, dají se sehnat i 60ns, ale za podobných podmínek, jako ona 486/100Mhz). Standardně se dále karta nabízela s 1MB Ram v osmi ZIP pamětech (právě ony 80ns, přičemž rychlost pamětí výrazně ovlivňuje výkon karty – k tomu později) – tento úchvatný 1 megabyte se v systému může rozdělit na 640kB základní paměti a 384kB XMS/EMS paměti, nebo můžete zůstat jen u 640kB a nechat si do zbývající Ram uložit rutiny obsluhujícího softwaru – výrazné urychlení ale nečekejte, čili nakonec každý zvolí variantu první. Maximálně karta umožňuje osadit 8MB Ram, což dle mého názoru bohatě stačí. Za pomoci redukce však můžete v klasickým SIMMech mít až 16MB Ram (hodí se maximálně pro chvíli, kdy seženete nějaký ten 486SLC procesor) – toto však neplatí pro verzi karty, kde nejsou ZIP, ale rovnou SIMM paměti. Tam je dané maximum 8MB a ani o ťuk víc. Volitelně můžete do karty umístit i 387 koprocesor, ale k ničemu vám prakticky nebude. Je opravdu velmi málo her, které ho umí využít (NE! Doom opravdu nevyužívá koprocesor!),  takže budete tak akorát machrovat s výsledky syntetických testů. Dále karta obsahuje 128kB RAM pro komunikaci Amiga-PC, řadič pro disketové mechaniky (ten můj nefunguje) – externí klasickou Amiga mechaniku, interní Amiga a nebo interní PC floppy, software umožňující použít reálné LPT a COM porty Amigy, emulaci MDA (černobílou) a CGA grafiky (dost pomalé), PC Speaker (muhehe) a za pomoci dodaných utilit umí kdejaké kravinky jako přetahování dat mezi Amigou a PC, atd.

Hned na začátek si ale musíme říct, že čím méně těchto podpůrných utilit využijete, tím rychleji bude karta pracovat (je lepší je už vynechat při samotné instalaci – nějaké „pokročilé“ sharování interní mechaniky s detekcí formátu vložené diskety je možná super pod 1.3 kickstartem, na 3.x s aktivní PC0 je to ale hloupost rovnající se navlékání gumy při prznění kamarádovy želvičky). Na Aminetu existují pro Janus Utilities (jak se originálně tento souhrn programů nazývá) „rychlejší“ varianty. Ale jak říkám. Nejrychlejší je, když je nebudete využívat vůbec. Ono to ve své podstatě není třeba. Co musíte nainstalovat, je samotný obslužný software a pak ulititla MAKEAB, která slouží k vytvoření virtuálního disku (prostě udělá soubor o dané velikosti na vámi určeném místě, přičemž jeho velikost se odvíjí od počtu zvolených cylindrů, hlav a sektorů reálného disku, který chcete emulovat – nějaké příklady najdete v manuálu, ale já spíš doporučuji zapsat hodnoty, které vypisuje BIOS karty při volbě disku – můžete mít až 340MB soubor bez nějakého dramatického úbytku přenosové rychlosti – pokračování o něco dále).

A teď už  samotnému používání a zkušenostem:

Mýtus první – A2386SX nemá rádo akcelerované Amigy
Jak už bylo napsáno výše, moje Amiga je akcelerovaná až až (dobrá, jakmile seženu 604e na 400Mhz, nechám si předělat turbínu ). Podle nejrůznějších plků na internetu by na 060tce měla zřejmě karta vytlačit všechny kondíky a pro jistotu je ještě potřísnit ektoplasmatickým výronem. Ale ono tomu tak není. Karta běží stabilně, stejně jako všechny další periférie. Mohu používat Deneb a připojovat se na internet, pouštět další SW emulátory (PC Task VS A2386SX ) a vůbec dělat psí kusy, aniž by se dělo cokoliv nestandardního. Musím však upozornit, že jsem při instlaci softwaru karty na straně Amigy zvolil opravdu jen to nejnutnější a nenechal se otravovat dodatečnými utilitami.

Mýtus druhý – musíte mít připojenou FDD mechaniku
Tohle je ovšem do nebe volající blbost. Já osobně bych spíš doporučil ji vůbec nepřipojovat. Není to snad proto, že byste nebyli schopni sehnat krajně netradiční Y kabel (což jsou vlastně spojené dva floppy kabely dohromady, takže můžete v klidu použít ony dva standardní), ale nouze mne naučila (jak jsem se zmínil, moje karta má vyhnilý WD chip), že prostě není potřeba – software si přetaháme elegantněji.

Mýtus třetí – image disků jsou nekompatibilní s čímkoliv jiným a jsou pomalé
Na internetových fórech najdete tajemné vzkazy, že za určitých okolností, přesného počtu slunečních erupcí a postavení hvězd, můžete po omezeně krátkou nanosekundu obraz harddisku připravit pod PC Taskem. Nevím, který mamlas tyto zprávy šíří, ale vězte, že pod PC Taskem připravíte image disku s naprostým přehledem. Chce to však splnit dvě základní podmínky. Image se musí vytvořit pod MAKEAB a měl by mít specifikace, které zná BIOS karty (viz. výše). Pak už stačí pod PC Taskem spustit Fdisk, vytvořit primární oddíl a nezapomenout ho nastavit jako aktivní. Image naformátujeme, nasysujeme*1, nahrajeme na něj to, co chceme a voila – ono to funguje i pro emulátor (v BIOSu pro využití image musíte mít harddisky nastavené na NONE a na straně Amigy napsanou správnou cestu v Prefs souboru aboot.ctrl*2). Rychlost přenosu není na moderních filesystémech nebo SCSI discích nijak pomalá a to nemluvím o přistupové době, která natrhne prdelku nejednomu nezbedníkovi z řad reálných disků.

Mýtus čtvrtý – karta je pomalá
„Pomocné“ utility jsme tedy poslali cikánům do Mostu a využíváme jen samotnou hrubou sílu karty. Jak už jsem zmínil výše, je nutné dát opravdu pozor na rychlost použitých pamětí. Nejlepší jsou 60ns ZIPy, ale ty jsou krajně nedostatkové. 80ns jsou originální a budu je tedy používat k jakémusi odpíchnutí a Vám bych doporučil to samé. Protože kapacitou vyspělejší paměti mi cestují nějakým pravláštním způsobem z Číny a i po měsíci na ně marně čekám, stejně jako teenka na měsíčky po tom, co se milovala při luně, rozhodl jsem se vypreparovat svůj Alfa Power od A500. V něm mám paměti ale všelijak namíchané a přestože Amize přináši neskutečné oživení v rychlosti (za pomoci 68010ky), v A2386SX se ukázala jejich slabina. Jak je u PC známo, všechny paměti běží tak rychle, jako jejich nejpomalejší část. A stejně jako Děžo v sedmé třídě odpoví na otázku „How do you do?“ „Ma name ist Demeter nigga bro bitch fuck off gangsta“, i karta při použití 100ns pamětí dozná znatelné ztráty na výkonu, konkrétně celých 25%. Dokážu si tedy velmi reálně představit, že výkřiky o pomalosti pocházejí od jedinců, kteří moc nesledovali rychlost pamětí a pokud už ano, tak zapoměli při konfiguraci EMM386 na parametr EXCLUDE=D000-DFFF*3. A ano, karta je ve své základní konfiguraci opravdu pomalá – pokud nepoužijete samostatnou grafickou a zvukovou kartu*4, bude se vléci při emulaci grafických režimů naprosto zoufale.

Mýtus pátý – A2386SX je oproti Golden Gate kartám shit
A tady se dostáváme k jádru pudla. Jak všichni dobře víme, tak Apple je vůbec nejlepší a nic než Iphone a Ipady by nemělo existovat. U pump by se měl takovat jen Igas spetzial, který dodá každému motoru 50 velbloudů navíc, jídlo by mělo být Ieko certifikované a každá šlapka by měla u sebe mít Iprimeros, které zajišťují ten nejlepší sexuální zážitek i bez zásunu. Že je to celé nesmysl? Ale ano… Stejně jako hype kolem karet Golden Gate. Ten byl a je způsobený několika faktory. Zaprvé karta vyšla později, než A2386SX – prakticky v době, kdy Commodore sám věděl, že je na tom stejně jako vojít Ryan, když si šel ulevit na protitankovou minu. Za druhé je udělala firma Vortex, která do té doby uspěla jen velmi nechvalnými emulátory ATOnce, které za pomoci různých marketingových triků klamaly zákazníky a spolu s příchodem GG ještě více investovala do reklamy. Za třetí tyhle karty nestály v roce 93/94 stejné nekřesťanské peníze, jako A2386SX v roce 1991 (podařilo se mi najít jediný zdroj udávající cenu u nás – 32 tisíc Kčs, ale na Americkém kontinentu to mohlo být méně). Za čtvrté, karty GG se primárně prodávaly s 486SLC procesory a tudíž podávaly lepší výkony, než jasně zastaralá 386ka. Jenže – ve skutečnosti GG karty neumí nic, co by neuměla A2386SX*5. A na to mnohdy whistleři zapomínají.

Takže – co jsem si počal já?

Prga ne woe si musíme znovu zopakovat, že karta se ke mě dostala ne ve zrovna zdravém stavu. Baterka vyteklá, pár poleptaných cestiček, WD čip starající se o přístup k disketovým mechanikám mrtvý a vůbec všechno v nejzákladnějším základu. Ale i s tím se dá užít trochu té srandy. Image disku jsem si připravil podle popisu výše, stejně jako provedl očesanou instalaci (ne, tu plnou jsem ani nezkoušel, protože mi bylo hnedka jasné, že to bude zbytečné). Karta naštěstí s ničím nekoliduje. Veškeré další karty, které v Amize mám, jsou Zorro III. Pokud byste však BridgeBoard chtěli používat na ZorroII Amize, musíte se připravit na drobná omezení. Každá karta na ZII si totiž ukousne nemalou část paměťového prostoru pro ZII vyhrazeného. Pokud budete mít tedy třeba CV64 2MB na ZII, pro bridgeboard zbude asi tak 5MB Ram – možná 6, když budete mít štěstí. Na ZIII však toto omezení neplatí a tak můžu mít ZorRam 128MB, CV64, Deneb a další serepetičky, přičemž jsem defacto omezen jen počtem volných slotů. Obrovskou výhodou je, že i když něco osadíte do ISA slotů, ZIII zůstávají stále pro použití Amigy. Čili je možné mít v jedné řadě například zvukovou kartu a ZorRam. Nebo síťovku a Deneb (toho musíte trochu zprznit, aby nepřesahovaly interní konektory do prostoru ISA karty, tj. ohnout je krapítek nahoru).
Zpočátku jsem kartu používal v defaultním dodání. Bez žádné přídavné ISA karty a se základním CPU a RAM. Zprvu mne trochu rozčilovala hláška „Invalid Configuration Information“*6. Ale pak jsem si uvědomil několik věcí – vadný WD chip nedovoluje použít využití disketovek a navíc nastavení grafického výstupu na EGA/VGA neodpovídala možnostem karty. Nezbývalo než zvolit color mode 80 (nebo 40? Teď už nevím a do BIOSu se mi lézt nechce, neb se koukám na „krásné“ Windows  ). Nemusím snad znovu opakovat, že emulace CGA je žalostná. Nejenže v tom nespustíte žádnou z oblíbených her (tak dobře, třeba STUNTS v CGA běží), ale pokud se už zadaří a nějakou historickou hru donutíte k chodu, budete nad vykreslováním grafiky plakat. A tady přichází dva první momenty, kdy si začnete ISA slotů v Amize vážit. Je totiž potřeba sehnat pořádnou grafickou kartu a nějakou tu zvukovku. A když říkám pořádnou GK, tak tím myslím POŘÁDNOU*7 s minimem 1MB VRAM, protože nechceme být žádná ořezávátka. Pak přichází na řadu zvuková karta. Dávno jsou pryč ty doby, kdy jsme kupovali za nemalé peníze nejrůznější klony finančně nedostupného Sound Blastera nebo SB16. Neuvěřitelná výhoda spočívá v tom, že zvukové karty jsou jako jediná IO zařízení zodpovědná za dlouhodobou existenci ISA sběrnice. Nevýhoda však spočívá v tom, že hodně karet (ano, i ona zmíněná SB16) je PNP. To znamená jediné – i pro DOS budete potřebovat ovladače a nevystačíte si s jedinou řádkou v AUTOEXEC.BAT, která začíná magickým SET BLASTER=… Doporučuji se poohlédnout právě jen a pouze po SB kartách. GUS byl sice magický kousek hardwaru, ale zase tak podporovaný nebyl. SB karty jsou neuvěřitelně zpětně kompatibilní a dokonce umí emulovat i AdLib. Pokud si tedy pořídíte nějakou Vibra16 z roku 98, porád uslyšíte zvuk i v těch stařičce nejstarších hrách.

Jakmile přidáte do systému grafickou ISA kartu, je navíc nutné vypnout emulaci jak Color, tak Mono módů v PCPrefs a nastavit v BIOSu EGA/VGA zobrazení. Komunikace s emulátorem se však nadále spouští pomocí programu PCColor.

Cybex Shell naprosto miluju!

A jak jsem pokračoval…
Pokud nejste absolutní lamy, jistě si pamatujete na chvíli, kdy jste vyměnili Amigu za PC (ano, ten krátký úsek asi dvou let, než se vám začalo bytostně stýskat – ale zatímco PC poskočilo od 486DX2/80 k Celeronu 266A, Amiga byla pořád stejná). Určitě si pamatujete i na to, že s omezenými prostředky byl potřeba strukturovaný BOOT. Byla tu plná konfigurace s QEMM386 (který mimochodem A2386SX bravurně zvládá), zvukovkou, ANSI, CS klávesnicí, CD-ROM, myší a končilo to kdesi v NC, VC nebo Cybex Shellu. Pak jste měli další variantu, která byla očesanější, aby bylo k dispozici více RAM a nakonec tu bylo něco i pro Windows. Mimochodem se opět na spoustě diskuzních fór dočtete, že nemáte Winy ani zkoušet, protože je to hrozné utrpení. Já vám nevím, ale instalaci Win 3.11*8 (na 386/20Mhz s 1MB Ram nemá smysl cpát 95ky) jsem zvládl celkem rychle. A ještě rychleji bootují – celých 16 vteřin do plného naběhnutí . Jen snad zhýčkaného PCčkáře z WinXP a Win7 překvapí několik „maličkostí“, které nejdou tak snadno překousnout.

Jenže jako po těch létech na strukturovaný CONFIG.SYS a AUTOEXEC.BAT? Na internetu je spousta rad, ale žádná nectí staré dobré strukturování, na které jsme byli zvyklí a které nám vyhovovalo. Čili žádné složité BATky a očesané SYSy. Všechno začíná v config.sys:

[menu] - tím uvodíme, že si budeme kurzorovými šipkami volit z několika možností

menuitem=normal,* .:: Normal ::.  UMB EMM Mouse SB Univbe CS * - první položka v menu, podstatný je název „normal“
menuitem=maxram,* .:: MaxRam ::.  UMB SB                                         * - druhá položka v menu, podstatný je název „maxram“
menuitem=memtes,* .:: MemTST ::.  MemtestX86                                 * - třetí položka v menu, podstatný je název „memtes“

menudefault=normal,10 - tady volíme čas, po který bude menu aktivní pro volbu uživatele
menucolor=15,1 – barvy - v tomto případně je pozadí modré a text bílý

[normal] - jednotlivá návěstí, která odpovídají názvům výše
xxxxx - zde jsou na jednom nebo několika řádcích parametry, jako např. device=DOS,UMB, files=30, buffers=15, lastdrive=z, atd.

[maxram]
xxxxx – pokud chceme něco, např. emm386.exe umístit do horní paměti, uvozujeme device jako DEVICEHIGH=

[memtes]
xxxxx

Následně podle config.sys upravíme i autoexec.bat. Není to nic složitého, ale na začátek si musíme udělat malý rozcestník:
@echo off - nevypisuje zbytečné krafy na obrazovku
if %CONFIG%==maxram GOTO maxram - odskočí na podproceduru maxram
if %CONFIG%==memtes GOTO memtes - dtto, ale memtes

:normal - tuto podproceduru neuvozujeme výše, protože začíná jako první a pokud se CONFIG nerovná nic výše, pokračujeme dál
SET CTCM=C:\CTCM - nastavení pro SB
SET BLASTER=A220 I5 D1 H1 P330 T6 - DTTO, zvolení HW konfigurace SB
C:\CTCM\CTCU /S - zapsání konfigurace do nastavení karty
SET PATH=C:\DOS;C:\MISC - zde se volí cesty, které se po zadání příkazu budou prohledávat pro jeho vykonání
LH c:\dos\univbe.exe - Universal Vesa Driver pro grafické karty – hodně důležitá věc, není součástí DOSu!!!
LH AMOUSE.COM - ovladač myši z Janus Tool diskety
LH C:\dos\vc.com - Volkov Commander
LH udává nahrání ovladče do horní paměti, u QEMM386 je tento prefix LOADHIGH
GOTO lquit - odskočí na dané návěstí v AUTOEXECU – důležité, aby nebyli vykonávány následující řádky patřící jiné konfiguraci

:memtes
mt420.exe
GOTO lquit

:lquit
exit

:maxram
SET CTCM=c:\CTCM
SET BLASTER=A220 I5 D1 H1 P330 T6
SET PATH=C:\DOS;C:\MISC
GOTO lquit

Absolutní rouhačství - 2x PC na jedné Amize

Jak už jsme si řekli výše, hardfile si můžeme připravit v PC Tasku, který disponuje i pěknou utilitou umožňující nahrání dalších souborů do hardfilů přímo z Workbenche díky tomu, že obraz disku připojí jako další zařízení. Jak jsem pochopil z rychlého pročtení manuálu k A2386SX, tak i mezi utilitami pro tuto kartu je něco podobného. Blíže jsem to ale nezkoumal. Co ale dělat, když jsme si už pořídili nějaký ten ISA řadič a chceme připojit reálný harddisk? Tady už jakákoliv pomoc ze strany PC Tasku padá a na řadu musí přijít reálné PC. Disk vybírejte nějaký IDE s menší kapacitou. Nerozšířený BIOS karty neumí pracovat s disky většími, než je magických 540MB. Pokud připojíte nějaký větší disk, počítejte s nemalými problémy, které jeho provozování přinese – včetně třeba rozsypaných jednotlivých oddílů na disku. Dnešní PC také mají nejrůznější moderní protokoly, jak s diskem pracovat. Uživatel tedy musí zavrhnout autodetekci, zvolit CHS mód pro přístup k disku a jeho parametry zadat ručně – obvykle jsou na každém HDD napsány. Primární oddíl na disku musí být opět aktivní (označený jako bootovací) a naformátovaný FAT16. Cest, jak toho dosáhnout, je povícero. Já zvolil tu, že jsem si stáhnul instalační diskety MS-DOS 6.21 (můj oblíbený), nabootoval z nich a disk tak připravil včetně instalace DOSu naprosto automatizovaně. Instalační program udělá všechnu práci za Vás. Pokud byste však měli přesto potřebu mít vše pod kontrolou, můžete Instalátor ukončit a ručně spustit Fdisk, následně Format a Sys. Samozřejmě všechny staré hry a programy, po kterých se vám tak stýská, si také nahrajete ještě na PC (a případně i rozbalíte*9 – nevěřili byste kolik starého abaddonwaru se dneska na internetu distribuuje v samorozbalovacích archívech spustitelných jen pod Windows).
V neposlední řadě také nahrajeme obsah Janus Tools for DOS na disk, přižemž já opravdu využívám pouze amouse.com (pro použití myši) a amouse3.drv pro Windows*10. Následně stačí už jen připravený HDD připojit k ISA řadiči v Amize a můžete se radovat.

Tak Windows jo? A jaké mám na výběr?
To záleží jen a pouze na vás a vybavenosti karty. Jestli máte 1MB Ram a 386 na 20Mhz, dozajista se nebudete pokoušet instalovat Windows 95. Spokojíte se holt s Win3.11. Připravte se na to, že jejich používání bude chtít do jisté míry oživit vaše dávno mrtvé vzpomínky. A samozřejmě také nějaké ty ovladače pro grafickou kartu a zvukovku. Pokud nemáte v Amize nějaké opravdu raritní kousky, dají se ovladače na internetu najít celkem snadno. Existuje i obří archív ovladačů pro všechny možné i nemožné druhy karet SoundBlaster. U grafických karet je situace poměrně horší a někdy nezbyde, než se smířít s defaultními VESA ovladači, kterými Windows disponují. Musím předeslat, že Win3.11CS na mé konfiguraci běží naprosto bravurně. Naběhutí do nich trvá přibližně 16 sekund a vše v nich je svižné a bezproblémové i na oněch univerzálních ovladačích. Dokonce i SWAP chroustá jak má

Mě ta hra (nebo něco jiného) neběží! Co mám dělat?
Předně zachovat klidnou hlavu a racionální uvažování. Mafia ani Half-Life na 386tce nepoběží, to je jasné. Takový Duke Nukem 3D na 486SCL2/66Mhz by mohl, avšak jen v 320×200. Podívejme se ale na daleko prozaičtější důvody. Když už splňujete alespoň minimální požadavky pro běh hry, není na škodu si některé věci zkrontrolovat. Máte dostatek základní paměti? Jednoduchým příkazem MEM si to můžete ověřit. Některé hry se spokojí třeba i 400kB Base RAM, ale to jsou výjimky. Většině „novějších“ her budete muset uvolnit minimálně 610kB. To lze vyřešit buď nabootováním bez AUTOEXEC.BAT a CONFIG.SYS (při nabíhání MS-DOSu zběsile mačkáme F5) a nebo použitím nějakého pokročilejšího memory manageru, jakým je třeba QEMM386 (já ho mám ve verzi 7.5 a bohatě stačí). Dále se hře nemusí líbit vaše grafická karta, resp. ji nemusí poznat. V osmdesátých a devadesátých letech to nebylo jen o ATI a nVidii (vlastně to o nich tenkrát nebylo skoro vůbec). Existovalo nespočet výrobců a ještě více modelů různých GK. Jistý standard do nich měl přinést program UniVBE, který se pokusil kartu rozeznat a použít k jejímu ovládání univerzální ovladač pro VESA standard. Z internetu se poměrně snadno dá stáhnout verze 5.x a výš. Ovšem ani jedna z nich mi pořádně s mými dosavadními karatami nefungovala (byť například Genoya TSENG 4000AX je vypsána mezi podporovanými). Nakonec jsem přišel na to, že poslední verze, která spolehlivě chodí, je 4.3 z 20 března 1994. Možná to bude i váš případ a proto to tu zmiňuji. Dále hra může chtít využít služeb extenderu DOS4GW*11. Ten jí musí být přístupný (buď přímo v adresáři s hrou, ale pokud nechcete mít desítky DOS4GW.EXE na disku, stačí jeden kousek nahrát třeba do adresáře DOS). Zapomeňte ale na to, že s 1MB RAM takové hry spustíte. I já se těšil na Settlers v 640×480 nebo na Transport Tycoon Deluxe. Bez šancí! Minimum her pro DOS má také autokonfiguraci. Připravte se na používání programů SETUP.EXE nebo INSTALL.EXE, či SETSND.EXE atp., které jsou s hrou v balíčku. Správné nastavení zvukové karty je alfou a omegou pro kvalitní chod hry. Je zbytečné volit například IRQ karty na 7, když ve skutečnosti běží na IRQ 5. Taková hra pak v lepším případě nepřehrává muziku, v horším vytuhne celý emulátor (stejně jako by vytuhlo i reálné PC). To je tak všechno, co mne prozatím napadá. Případné dotazy na další neběžící hry se pokusím vyřešit v diskuzi.

Jak zrychlit start karty?
Dlouho jsem se potýkal s tím, že trvalo klidně i minutu a půl, než začala karta bootvat MS-DOS. S víc jak 1MB RAM si však můžete zvolit Shadow BIOS na Yes, což dramaticky start urychlí! No – mohl to být delší hodstavec, ale berte to jako takový malý hint

Určitě jsem na něco zapoměl…
Po třech, čtyřech týdnech používání karty A2386SX jsem se stal mazákem a tak jsem možná na něco zapoměl, či pořádně nevysvětlil – asi jako když se zeptáte cigáněte, kde je kulturák a ono máchaje pařátkem kamsi k lesu odpoví „támdle gádžo“. Já vás narozdíl od malého státního mazlíčka nepíchnu kudlou do pupku, když mi nedáte cígo, ale naopak vstřícně očekávám dotazy a nejrůznější připomínky .

*1 – provádí se příkazem SYS – např. SYS A: C: převede systém DOS z diskety v mechanice A (DF0) na disk C (v našem případě image disku). Pokud máte už nějaký ten původní image v PC Tasku, nebo hardfileX, tak napíšete například SYS C: D:

*2 – nachází se v instalačním direktoráři v poadresáři System (čili například DH0:PC/System). Zapíšeme do něj celou cestu, kde se hardfile nachází. Pokud využíváme filesystém PFS a nebo je image disku na SCSI disku, vůbec se nemusíme zdržovat s přidáváním bufferů. Přenosová rychlost se pohybuje od 400 do 500 kilobytů za vteřinu, což jsou hodnoty, které jsou pro 386ku naprosto, ale naprosto luxusní.

*3 – Tuto část paměti využívá karta pro nějaké své specifické úkony. Jaké? Tak to vám nepovím, protože mám jen německý manuál a to bych si raději třel bradavky Alpou, než abych se tenhle jazyk naučil. Pokud na kartě používáte jen 1MB Ram, doporučím také parametr NOEMS.

*4 – U Amigy 2000 (a derivátů jako A1500, A2500) je nutné z 8mi bitových ISA slotů udělat 16bit – tedy nemusíte, ale nevím o žádné grafické VGA kartě, která by byla jen pro 8bit ISA. A ze zvukovek byste použili snad jen AdLib (ten starý, šesti bitový – tím nechci říct, že je špatný – kdysi jsem ho měl a byl to oproti PC Speakru fakt nářez). Naštěstí na to stačí jen trochu šikovné ruce, stará PC deska a mikropájka.

*5 – Karty GG umí emulovat i VGA 256kB – to je sice pěkné, ale emulace je natolik pomalá, že i PC Task podává lepší výsledky. Dále GG karty umí využít pro svou RAM i Fast paměť Amigy. To ovšem umí A2386SX také za pomoci utility třetí strany – je sice nutné ji registrovat, abyste mohli využít víc jak 384kB, ale to je jen maličkost. Karty GG mají rychlejší procesor, ale tím samým není problém osadit A2386SX. Naopak karta od Commodore umí využít i tu nejrychlejší náhradu 386ky, která se kdy vyráběla na stejném pinoutu. GG má maximálně 16MB Ram, nicméně to SXko také za pomoci relativně jednoduché redukce. GG má sice svůj IDE konektor, ale tomu natrhne zadek i ten nejpomalejší řadič do ISA slotu. A nakonec, GG emuluje sice defaultně Microsoft mouse, ale SXko má driver pro myš, který se dá použít až do Windows 98. Co má však A2386SX navíc, je možnost využít externího dodatečného BIOSu. Ten stačí nahrát do EPROM a umístit třeba do volné pozice na síťové kartě, která rozšíření BIOSu podporuje (a to je většina). Ze stránek http://code.google.com/p/xtideuniversalbios/ si stáhnete tento soubor, vysmažíte, umístíte a můžete třeba využít IDE řadič na SB16 a tím ušetřit místo v Amize. Tento BIOS totiž umí bootovat i ze sekundárního, terciálního, atd. řadiče. Navíc nejste omezeni počtem harddisků, které použijete, ani jejich kapacitou (6TB pole, 486SLC3/100Mhz procesor, Diamod Stealth grafická karta a AWE32 – no není to sen?).

*6 – Tato hláška se vypisuje prakticky kdykoliv, když zvolíte něco špatně v BIOSu – může se jednat i o naprostou prkotinu, ale tímto vás karta informuje, že ji nemáte nastavenu k optimálnímu chodu. Nastává chvíle, kdy musíte zapojit selský rozum a místo vidlí vzít do pazour hrabičky. Ke všem těm nepříjemnostem může přispět i nesoulad v nastavení provedeném v PCPrefs vs BIOS. Nemusíte se však ničeho bát, konfigurace je celkem logická.

*7 – Pořádnou GK se myslí něco od Diamond Multimedia. Už jejich první karty s přídomkem Speedstar uměly jednu podstatnou věc – dostat z ISA slotu až dvojnásobnou rychlost zpracování obrazu – ISA má své limity, které tyto karty obcházely možností zápisu a čtení do paměti v jednu a tu samou chvíli a nějakými dalšími triky. Obecně se dá říct, že úplně nejvíc nejlepčí volbou (TM by Forrest Gump) je Diamond Stealth Pro s chipem S3-928 (poslední nejvýkonější karta Diamond Multimedia pro ISA slot). Problém je ale ten, že abyste ji našli za rozumnou cenu, musíte mít sakra štěstí. I obyčejné Speedstary na eBay začínají kolem 160 dolarů. Diamond Stealth VRAM S3-911 může být klidně i za 384 dolarů (nejlevnější na eBay 4. 11. 2012). Do ISA slotů seženete i nějaké z prvních 3D akcelerátorů, které z daného rozhraní ždímou opravdové maximum, ale ceny kolem 1200 dolarů jsou naprosto nemyslitelné. A ne – VL-BUS (u dnešních dementů nazývané „kombinace ISA a PCI, nevim co to je, ale jako rarita dobrý, nééééé?“) karty se jenom na ISA sběrnici nedají použít.

*8 – Na kartách s procesorem 286 nebo 386/16Mhz doporučuji použít parametr /S (čili WIN.COM /S). Můžete ho použít i na jiných kartách, kde se nepodaří nainstalovat EMM386 v té woknouwzí verzi (mě běží). Windows se poté nespustí v extended, ale ve standard módu a běží i na pomalých strojích daleko rychleji.

*9 – Za dob DOSu se používaly kdejaké packery a pokud máte ještě někde nějaké to historické CD s vlastními zálohami, narazíte na packery jako AIN, ARJ, UC, ZIP, RAR a mnohé další. Pokud se rozhodnete tyto archívy rozbalit pod emulátorem, nesmíte zapomenout na jednu věc – ne všechny umí rozbalit novější verze archívů. U ZIPu máte sice obrovskou šanci, že i pkunzip z roku 95 rozbalí ZIP vytvořený včera pod Windows, ale takový RAR už ne. Je tu sice možnost stáhnout si poslední verzi UnRaru ze stránek výrobce, ale ta na 386SX procesorech neběží. Vlastně poslední stabilní verze, která mi na SX BB chodí, je 2.90. A té už je nějaký rok. I z tohoto důvodu doopručuji rozbalit většinu archívů na moderním PC.

*10 – Soubor amouse3.drv (amouse2.drv v případě, že máte 286 emulační kartu) nahrajete do adresáře SYSTEM a následně upravíte v textovém editoru soubor SYSTEM.INI, kam název driveru zapíšete do řádku MOUSE.DRV – takže bude vypadat například jako MOUSE.DRV=AMOUSE3.DRV.

*11 – Jedná se o docela šikovný program, byť se to na první pohled nemusí zdát. Jeho nejdůležitější částí je funkce, díky které hry nemusí spoléhat na dostatek základní paměti, ale přistupují k RAM jako celku. Poněkud méně známou fičurou je možnost spustit hru vyžadující 8MB Ram i na stroji se 4MB. Stačí k tomu dostatečně rychlý disk (nejlépe compactflashka), aby swapování nebylo tak citelné (u některých her stačí disablovat zvuk, tj. zvukovku nastavit na none, čímž se ušetří také hodně paměti). Takový dávkový soubor pro hru pak vypadá nějak takto:
@echo off
f:
cd f:\pc\hry\demos\mega2
set oldgvm=%DOS4GVM%
set old16M=%DOS16M%
REM ————————-
REM Celkova velikost dostupne operacni pameti RAM – standartně 8MB
set DOS4GVM=swapname#c:\RAM8MB.TMP virtualsize#8192
REM ————————-
set DOS16M=^0×40
REM ————————-
REM Nazev spousteneho souboru
m.exe
REM ————————-
set DOS4GVM=
set DOS16M=
Pěkné, ne?

Slíbené programy:
FastTracker II – funguje a bez problémů přehraje na 20Mhz CPU i 8mi kanálové S3M
DOOM – na 20Mhz se dá hrát na low detaily a malé okno (žádná sláva)
Quarantine – luxus i na 20Mhz (4MB Ram minimum)
Settlers – paráda, ale SVGA mód 20Mhz procesor nestíhá
TransportTycoon Deluxe – 20Mhz procesor krajně nestíhá, nehratelné